A teď normální život

Drbeme se tady levou rukou za pravým uchem a ještě ji máme prostrčenou mezi nohama,“ usmívá se Petr Pípal, když má popsat svoje starostování v severočeském Dubí. Osmitisícové městečko na dohled od Teplic, roztroušené okolo silnice do Německa se v minulosti stalo symbolem všech problémů, které přinášel život na hranici dvou světů. Mezi domy se valily kamiony, krajnici lemovaly nevěstince, v nichž albánští pasáci dusili „zboží“ pro řidiče a sexuální turisty. Tyhle časy už jsou pryč – s novou dálnicí silnice osiřela, část nevěstinců se přesunula do větších měst a herny město zakázalo. K proměně bývalého centra „Divokého východu“ v místo příjemné k žití, je ale ještě hodně daleko. Zacelit minulé rány vyžaduje v českých poměrech s děravými zákony mimořádné nasazení a kreativitu. Třeba schopnost radnice přesně právnicky definovat, co je zavírací doba, a s policií v zádech silou vynucovat její dodržování. Výsledky však stojí za to.

Strašlivý dopis

Na první pohled se toho v Dubí zas tolik nezměnilo. Silnici směrem do hlubokých lesů okolo bývalé hranice pořád lemují vývěsní štíty slibující zákazníkům placený sex. Většina podniků už sice zkrachovala a poslední čtyři nevěstince, které ve městě fungují, působí se svými oprýskanými omítkami a zaprášenými výlohami jedním slovem otřesně.

Sexuálnímu byznysu v malých příhraničních městech jako Dubí neodzvonila jen dálnice – svou roli sehrál i strach zákazníků vyrážet za placeným sexem do míst, kde se běžně vykrádala auta a braly peněženky. Z původního počtu čtyřiceti nevěstinců zůstala před šesti lety jenom desítka, i tak ale přinášela městu problémy. Kvůli nočnímu byznysu, provázenému násilím a prokazatelným týráním žen, přišlo město za posledních deset let o dva tisíce obyvatel. Do domů okolo nevěstinců nikdo nechtěl investovat, takže okolí městské tepny působí jako město duchů.

Zpočátku se každopádně zdálo, že při troše šikovnosti nebude likvidace nevěstinců obtížná. Zvlášť když po hádkách a rvačkách mezi zcela demoralizovanými zastupiteli nastoupil v roce 2006 na radnici starosta Petr Pípal.

Místní podnikatel vstoupil do komunální politiky poté, co bývalé vedení města zrušilo sídlo jednoho z městských hasičských sdružení, jehož byl členem a investoval do něj „okolo dvou milionů korun“ na sponzorských darech. „Tím si ze mě vyrobili nepřítele,“ vzpomíná Pípal. Dal dohromady kandidátku podobně nespokojených spoluobčanů a dramatické rozbroje mezi členy předchozího vedení města (navzájem na sebe podávali trestní oznámení) přispěly k jeho vítězství.