Kam zmizela paní učitelka

V naší venkovské škole poslední dva roky učila angličtinu učitelka, která uměla opravdu dobře anglicky. To byla velká změna. Mimo velká města bývá problém sehnat dobrého angličtináře, takže u nás učil angličtinu za poslední léta leckdo; někdy to bylo lepší, někdy horší, ale obecně žádná sláva. Což se na dětech odcházejících z devítky dost poznalo. Ta změna potěšila rodiče i děti, a protože to byla sympatická a vzdělaná paní, nejspíš byli spokojení i její kolegové. V každém případě výrazně zlepšila pověst školy v okolí. Posledního června zatlačila paní učitelka slzu a od září už v naší škole neučí, nastupuje na zdejší jazykovou školu.

Proč? Nemá razítko a nevyhoví tedy loni přijatému zákonu o pedagogických pracovních. Sice má vysokoškolské vzdělání, ale ne to správné. A jít jen kvůli papíru znova studovat něco, co už umí, se jí nechce.  Je to drahé, je to daleko a je to zbytečné. Tak jde pracovat někam, kde stačí, když umíte dobře jazyk a umíte ho druhé naučit tak, aby byli spokojeni. A na naší škole máme zase ten starý problém. Konec historky.

Zákon o pedagogických pracovnících je typický příklad zákona, který nikomu a ničemu nepomohl a mnohému uškodil. Jeho původní záměr je z roku 2005 a tehdy ještě dával smysl: aby na školách učili vysokoškolsky vzdělaní lidé s pedagogickou kvalifikací. Jenže dalších deset let se zákon odkládal a upravoval, a když se ho loni na jaře znova chopili poslanci, bylo už zjevné, že jde o zastaralou normu, kterou by bylo nejlepší dát definitivně k ledu.

Způsob, jak dnes získávají ředitelé dobré učitele, jak a kde získají učitelé dobré vzdělání, kdo dnes učit chce (a nechce) a ve které fázi svého profesního života, to všechno se v posledních letech zásadně změnilo. Poslanci to bohužel odmítli vzít na vědomí.

Pokud jde o učitele, řeší zdejší vzdělávací systém tři problémy. Jak přitáhnout do škol a k učitelské profesi zajímavé lidi z jiných oborů (ten první), když pedagogické a učitelské fakulty za mnoho nestojí (ten druhý)a chodí na ně spíš průměrní a podprůměrní studenti (ten třetí). A jak to poslanci vyřešili? Dali těm fakultám monopol na vzdělávání všech, kteří by chtěli učit, a ředitelům nařídili, aby ty motivované lidi, které k učitelování v posledních letech přemluvili, zase poslali pryč. Vážně to nikomu nepřipadá divné?

Každý zákon týkající se vzdělávání máme posuzovat podle toho, jestli ve výsledku pomáhá dětem a kvalitě vyučování. Šéf školských odborů František Dobšík v rozhlasovém pořadu Pro a proti tvrdí, že odbory zákon považují za nutný, protože když nebudou všichni učitelé odborní magistři, neprosadí odbory zvýšení platů. Takže vlastně nejde o děti a učení, ale učitelské platy.

A pomohl snad ten zákon učitelským platům? Ne. I nová ministryně je zvedne přinejlepším o pár stovek. Přijatý zákon na tom nic nezměnil a nezmění.

Budou teď učitelé se správným razítkem učit lépe? Ne. Budou trávit čas dojížděním na fakulty, o nichž si všichni pořád dokola vykládají, že se tam nic užitečného nedozvíte. Protože studujících učitelů je hodně a všichni vědí, že jde jen o ten papír na konci, půjde z větší části o zcela formální studium.

Budou spokojenější děti a rodiče? Ne. Někteří učitelé, s nimiž byli spokojeni, odešli. A zákon neumožňuje jako součást profesní kvalifikace uznat vzdělávání, které absolvují učitelé mimo fakulty a které bývá výrazně kvalitnější. Šanci na spokojenost s výkonem učitelů zákon tedy ještě snížil.

Přivede tento zákon nové a motivované lidi do škol? Ne. Naopak zvýšil bariéru a zmenšil ředitelům prostor pro rozhodování, koho na škole potřebují a kdo podle nich učí dobře. A žádný program, který by do škol lákal vzdělané lidi z jiných oborů a nabízel jim praktickou pedagogickou kvalifikaci, nemáme, ani ho nechystáme.

Tak se za pár let nedivme, že se vlastně nic pozitivního ve školách nestalo. Že to tak bude, víme už dnes. Dostaneme to, co si zasloužíme a o co jsme se přičinili. 

O smyslu zákona o pedagogických pracovnících diskutují v pořadu ČRo Plus Pro a proti šéf školských odborů František Dobšík a Tomáš Feřtek (EDUin).