Podle staré pověsti se Jan Amos Komenský loučil s vlastí na Růžovém paloučku kdesi v horách, které na severu obklopují českou kotlinu. Čekal ho těžký osud exulanta, ale také sláva a uznání. Vítali jej v celé protestantské Evropě. Mladičká královna Kristina mu poskytla vynikající hmotné zázemí, aby vypracoval reformu švédského školství a napsal nové učebnice. Komenský splnil zadání jen zčásti, protože kromě praktických úkolů pracoval i na velkém encyklopedickém a filozofickém díle. Uprostřed válkou rozvrácené Evropy, kde měl lidský život menší cenu než bochník chleba, objevoval význam soustavného vzdělávání, kladl základy pedagogiky. Pro teoretickou práci velkého myslitele neměl švédský dvůr příliš pochopení, spor vyvrcholil odchodem Komenského ze země.
Ač technický pokrok změnil za tři sta let náš život k nepoznání, některé společenské postoje, konflikty a problémy zůstávají překvapivě stejné. Tak například význam vědy a základního výzkumu musí badatelé vysvětlovat stále znovu a znovu. Jejich českým protihráčem však již není osvícená královna, které ležel na srdci rozvoj školství i uprostřed hrůz třicetileté války, ale Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Na rozdíl od švédských královských rádců, je obzor většiny členů Rady omezen výhledem na několik málo let a vidinou bezprostředního zisku. Možná je to tím, že se lidstvo nezměnilo nejen za tři sta let, ale zůstává stejné mnohem, mnohem déle. Ulovit mamuta raději dnes než zítra bylo zákonem přežití lovecké tlupy. Jenže mamuti časem zmizeli a lidé si museli osvojit velmi komplikované dovednosti, aby se uživili. Namísto lovu začali zvířata a rostliny pěstovat a cíleně šlechtit.
Dvě stě let po Komenském pracoval usilovně v tichu klášterního skleníku jiný moravský učenec, Gregor Mendel. Snažil se pochopit, jak se tvar květů a semen hrachu dědí z rodičů na potomstvo. Článek, který napsal o svých výsledcích do brněnského časopisu, nepřečetl tehdy skoro nikdo. Léta bádání nepřinesla žádný bezprostřední užitek klášteru, ani městu či státu. Přesto však na několika stránkách zformuloval Mendel základní zákony genetiky, které vedly po mnoha letech k revoluci v zemědělství i chápání živého světa.
A tak můžeme pokračovat do dnešních dnů. Při exkurzi do odlehlých oblastí Mexika objevil student botaniky (oboru, zabývajícího se zdánlivě neužitečným počítáním tyčinek a chlupů na listech) Rafael Guzmán planého příbuzného kukuřice. Tato tráva se s kulturní kukuřicí dosud kříží a předává jí mnoho užitečných vlastností, např. odolnost k parazitům. Ekonomická hodnota nálezu mladého nadšence se dnes odhaduje na miliardy dolarů.
Vraťme se však na Moravu a nahlédněme do skleníku Ústavu experimentální botaniky Akademie věd. Ke svému překvapení v něm nalezneme nejrůznější odrůdy banánovníku. Olomouc se stala centrem, ve kterém se uchovává genetická rozmanitost této významné plodiny. Vědci pod vedením Jaroslava Doležela vypracovali po letech pokusů, které zvenčí vypadaly jako nezávazné hraní si, řadu postupů, jak stanovit genetickou výbavu každé odrůdy. Lahodná dužnina banánů neobsahuje žádná semínka a rostlina je tak odkázána na vegetativní množení. To ji však činí náchylnou k mnoha infekcím. Bohatá kolekce světového genofondu banánovníku poskytuje pěstitelům odolné odrůdy či linie, jejichž pěstování je šetrnější k okolnímu prostředí.
Současná Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace by jistě Komenského či Mendela v jejich době nepochválila, stejně jako nyní nechválí ústavy Akademie věd. Doporučila by oběma pánům věnovat se něčemu praktičtějšímu. Komenský by dostal grant tak leda na stručnou učebnici, kdepak Didactica magna. Mendel by možná uspěl s návrhem vypěstovat větší hrachové lusky, jen žádné bádání o faktorech dědičnosti. Postoj Rady, opírající se o preference lovců mamutů, sice můžeme pochopit, nikoliv však tolerovat. Dnešní svět je globálnější a rychlejší. Následovníci Komenského a Mendela se loučí s rodnou zemí již nikoliv na Růžovém paloučku, ale na Ruzyňském letišti. V duši však mají stejný smutek a bolest. Najde naše politická reprezentace dost odvahy a moudrosti, aby jmenovala skutečně kvalifikované rádce a zastavila sílící odliv těch nejtalentovanějších vědců z naší země?
Helena Štorchová
Souvisejicí články:Vážná hra na oběšenceRESPEKT 31/09
Věda v kriziRESPEKT 25/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
