Zajímalo by mě, čím se provinil dotyčný, možná čistě hypoteticky uvažovaný mladík na autobusové zastávce. Pan Balabán se směle naváží do jeho ubohých ambicí a takřka jej obviňuje z toho, že on a jemu podobní zavinili současnou hospodářskou krizi. Z jeho slov se zdá, že autor je zřejmě jedním z těch, kteří se rádi chytají na populistické slogany pana Jiřího Paroubka, které se v předvolebním boji tak nějak přemnožily.
Je snad špatné, když onen kluk i přesto, že zřejmě tře bídu s nouzí, má své sny, cíle a ambice a nechce přijmout roli neustále se v dluzích topícího a stěžujícího si „šediváka“? Tak bych totiž nazval onu masu lidí, kteří se vesměs o nic nesnaží a bezcílně žijí ze dne na den, bez názoru, bez vyhlídek.
Zvláště u těch mladých by to mělo člověka zarazit. Ne jejich touha, i když mnohdy slepá, něčeho dosáhnout, ale naopak lenost, pohodlnost a smíření se s nepříznivým stavem věcí. Ta samá touha, která hnala celou společnost, když se zde třeba hroutil komunistický režim.
Pokud by onen mladík přímo opovrhoval těmi méně snaživými a připadal si snad díky svému entuziasmu jako lepší člověk než ostatní, kritika by byla namístě. Toto slepé a nesmyslné navážení se do mladých lidí v obnošených oblecích, snažících se najít svou cestu k lepším zítřkům, je však vrcholem trapnosti a přirovnal bych je spíše k hospodskému lamentování. O to více mne překvapil tento článek na stránkách Respektu. Inu, také názor. Toto je zase jiný pohled na věc.
Marek Ondráček
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
