Nemile mě překvapil článek lingvisty Václava Cvrčka
Kde si pan Cvrček představuje hranici mezi regulací a anarchií? Souhlasil bych, kdyby volal po větší aktivitě v přijímání nových slov do spisovné češtiny, nesouhlasím však s tím, že by to mělo být ponecháno vůli lidu.
Dobrý den,
nemile mě překvapil článek lingvisty Václava Cvrčka. Pan Cvrček směšuje spisovnou a hovorovou mluvnici. Horuje za uvolnění pravidel spisovného jazyka a přitom má zjevně na mysli především jazyk hovorový. Neuvědomuje si, že řada pravidel existuje nikoliv z rozmaru, nýbrž z nutnosti se domluvit? Jako informatik si například nedovedu představit, že by nějaký programátor bojoval za možnost programovat si, jak se mu zlíbí. Když pominu, že by takovému „programu“ nerozuměl stroj, byl by jeho výtvor nejasný především druhým lidem. A s lidským jazykem je to stejné. Mít/mýt, bít/být, svrhnout/zvrhnout, vosa/osa - a dala by se najít řada dalších příkladů, kde nemůžeme ponechat volnou ruku už kvůli lišícím se významům. Kde si pan Cvrček představuje hranici mezi regulací a anarchií? Souhlasil bych, kdyby volal po větší aktivitě v přijímání nových slov do spisovné češtiny, nesouhlasím však s tím, že by to mělo být ponecháno vůli lidu. Pan Cvrček si totiž neuvědomuje jeden zcela zásadní fakt - kdybychom jazyk nechali napospas lidem, dopadlo by to v době, kdy „psát“ dokáží i nevzdělanci, naprosto katastrofálně. Stačí se podívat na Internet. biL Bi tO XaOzZz.
S pozdravem
Ing. David Patras
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
