Trdluj, trdluj, překrúcaj…
Jistě, reaguji možná později, ne snad zbytečně – článeček slečny Lenky Morávkové z čísla 47 o nepatřičnosti „trdlujícího“ Romana Holého na Národní třídě, a naopak o hloubce newyorských oslav pádu komunismu totiž kromě oné lehce napadnutelné předjímavosti soudu, kdy se v pondělí mohu dočíst, jaké že to bude v úterý, odhaluje ještě další vrstvy.
Kromě toho, že je psán spíše kopytem (že by rádoby sekyrářská líheň Rock & Popu?), jak ukazuje například velice manipulativně a neobratně vlepený citát Romana Holého o novém albu jeho „pouťových bavičů“, táhne se jím hned několik linek. Zaprvé, jasná chuť kopnout si do někoho, kdo se věnuje „pouhé“ pop music, jakkoli kvalitní. V tomto případě do Romana Holého, kterého přitom z nějaké podbízivosti či nadbíhání masám těžko podezírat, na to jsou tu jiní. Přesto je, společně s Monkey Business, označen za „pouťového baviče“. Proč? Inu, přece každý, kdo se věnuje zábavě, kdo produkuje hudbu plnou radosti, hudbu, která – vědomě – brnká nejdříve na první, až poté na druhou signální soustavu, je nutně kolotočář. Stačí fakt, že někdo dělá poctivě svou muziku k tomu, aby z něj byl „trdlující pouťový bavič“? Zdá se, že ano…
Naznačuje se zde jedno: muzika, jakou dělá třeba Holý, je brak, konsumní shit, pak je zde ovšem hudba jiná, skutečná. Jaká tedy? To už nám slečna Morávková neříká (pokud za ni ovšem nepovažuje vlastní produkci, třeba tu v drahém podniku v centru Prahy – to jistě trdlování ani pouťová zábava není… zde).
Z přístupu k Holému, jak je nám presentován, je cítit snobská, rádoby intelektuálská nadřazenost, a již zmíněná touha či potřeba uhodit. Klacek má ovšem vždy dva konce a v tomto případě není bit „trdlující“ Holý, nýbrž, aniž by si to uvědomovali, autor-vykonavatel se zadavatelem.
Článeček přece musel někdo objednat, s autorkou probrat a po dodání i přečíst a poslat do tisku. Vadil mu jeho zlobně manipulativní obsah? Zdá se, že ne, zdá se, že naopak konvenoval – a to ze stejných důvodů, uvedených výše. Tedy, snobská, kavárenská nadřazenost… a třeba i něco jiného.
Slečna Morávková současně nevědomky ukazuje jeden z nešvarů našich hudebních publicistů – a tou je neobjektivnost, partičkování a také nekritičnost, pokud jde o záležitost, jež zrovna frčí, jež je trendy. A naopak, ohrnování nosů nad něčím, co není právě in. Chcete příklad? Moimir Papalescu & the Nihilists – kapela, o jejíž originalitě by se dalo velice pochybovat, o to více však, jistě i díky osobním vazbám v tom našem pražském rybníčku, ze strany naprosté většiny novinářů adorovaná.
Dalším zajímavým momentem je snaha o kádrování: jeden vystoupit může, druhý již ne. A jaké je kritérium? Inu, opět ono trdlování či netrdlování. Slečna Morávková přitom zapomíná na jeden velice důležitý moment. Romana Holého a jeho pouťové baviče kádrovali totiž sami spoluúčinkující. Pokud by měli, zvláště ti starší, kteří vyrostli v jiné době, kdy hranice mezi „my“ a „oni“ byla jasně vymezená, o Holého ušpiněnosti, ať již občanské či umělecké, jakoukoli pochybnost, jsem přesvědčen, že by ho rychle, i s tím jeho „pouťovým trdlováním“, poslali někam. Natolik je znám. Takový Vlasta Třešňák, který si od StB užil své, by jen tak s nějakým přikyvovačem režimu nevystoupil, Pavel Zajíček to samé, zároveň si jistě rozmysleli, stojí-li to pro ně umělecky za to. Svou účastí – možná slečně Morávkové uniklo, ale premiéra tohoto projektu proběhla již na 1. máje v Arše – řekli ano. Uvádět další jména je zbytečné, například Vladimir 518 či James Cole si tímto způsobem popularitu rozhodně přikrmovat nemusí, i oni tedy věděli, proč se k Holému a k Monkey Business přidali. Autorka to nejspíš neví, ale prvotní myšlenka na tuto akci, v jejích očích možná mesalianci, přišla právě od Holého.
Pochopit tedy, proč slečna Morávková cítí povinnost kádrovat za ně, je skutečně těžké. V každém případě jim tím vlastně podsouvá cosi jako nesoudnost či zaslepenost. Anebo prostě blbost. A touhu zviditelnit se za každou cenu. Což se vlastně, mimoděk, podařilo především autorce samotné. Budiž jí to přáno.
Josef Rauvolf
(Jen pro pořádek dodávám, že se s Romanem Holým znám, stejně jako s dalšími muzikanty – jinak to ani nejde. To kdybych byl podezírán z nějakého stranění.)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
