Doba prezidenta Háchy

Vážení, především vážený pane Šlajchrte,

vzpomínka na protektorátního prezidenta Emila Háchu byla velmi dobře udělaná. Jsem pamětníkem (maturoval jsem 6.června 42. t.j.mezi smrtí Heydrichovou a Lidicemi) té hrozné doby. Hácha se obětoval, i když už toužil po důchodu. Bylo to asi nejlepší řešení; on formálně zodpovědný, fyzicky bez zodpovědnosti, snesl vinu těch, kteří by na jeho místě, jsouce zdraví, buď šli na šibenici nebo by kolaborovali.

Byl jsem na podzim 1955 na nemocniční cele na Pankráci s Bedřichem Pokorným, býv.náměstkem ministra vnitra Noska. Ten mi vyprávěl o tom, že jsme právě na cele, kde zemřel prezident Hácha. Pan Pokorný byl v kriminále od asi 1950, odsouzen v druhé garnituře po Rudolfu Slánském. Vyprávěl mi, že na tuto celu chodil navštěvovat (úředně) Háchu, že v posledních týdnech Háchova života s ním byla na cele jeho dcera. A vyprávěl i pro tu dobu typické vztahy a následky.

Když byl Hácha zvolen prezidentem, byl prezidentem Nejvyššího správního soudu, byl na místo prezidenta Nejvyššího správního soudu zvolen Dr. Formánek, zeť Háchův. Možná, že nikdo jiný neměl zájem v té chaotické době, možná že z určité servilnosti k panu prezidentovi, nevím. Když řadu let před tím Dr. Formánek jako mladý právník nastoupil u NSS, vzal si dceru Háchovu. Formánek se neprovinil kolaborací, ale byl hlavou ústředního protektorátního orgánu, tedy byl uvězněn. Dr. Formánek byl spolužákem nebo v podobném vztahu k Prokopu Drtinovi, tehdy ministru vnitra. Napsal mu dopis,ve kterém ho požádal, aby byl propuštěn, že jistě ví, že se ničím neprovinil. Dopis zůstal nezodpovězen, prostě se na Formánka vykašlal. Když převzali komunisté moc, byl zatčen i Prokop Drtina a zatýkal ho, aby to bylo na úrovni, náměstek ministra Bedřich Pokorný. Po čase se všichni sešli pod jednou střechou, a myslím, že i na stejné cele. Podobně jako v Leopoldově (nebo Valdicích?) se sešli německý generál Toussaint, veliten Prahy v revoluci a gen. Kutlvašr a povídali si, jak to kdo chtěl udělat.

Než mě zavezli do nemocnice na Pankrác, na tábor Vojna byl přivezen jiný bývalý náměstek ministra vnitra, jméno jsem už zapomněl, a panu Pokornému jsem se zmínil, že ho spoluvězni poznali z nějaké dřívější jeho činnosti, a že dostal „nakládačku“ a že ho hned zase odvezli do pevné věznice. Pan Pokorný se zachvěl, to jsem zpozoroval. Po času byl amnestován, žil v Brně a v roce 1968, v čase vzrušených projevů a akcí, se v parku oběsil.

Na cele mi před tím vyprávěl, že měl zbožnou maminku, v mládí i ministroval, a když začal komunistickou kariéru, tak mu maminka řekla: Bedřichu, Bedřichu, pustil jsi se Pána Boha a chytil ses vrby, s tebou to špatně dopadne. A jak je vidět, měla pravdu.

To jen vzpomínka na tu hroznou dobu.

Jiří Laube