Kdo pomáhá, bohatne

Zřejmě už všichni víme, že žijeme v přelomové době. Ztrácí se konsenzus, který formoval západní svět po druhé světové válce, ale i po roce 1989. Jak odcházejí generace, jež si v sobě nesly ponaučení z nejkrvavějšího konfliktu 20. století, znovu roste chuť zahrávat si s osudem. Bylo by snadné podlehnout pocitu marnosti, zejména ze Spojených států se k nám každý den valí šokující informace o zneužívání moci, nerespektování rozhodnutí soudů, udělování milostí násilníkům a korupčníkům, výhrůžkách, propouštění ze zaměstnání a podobně.

Mohlo by se zdát, že tohle je hvězdná hodina cyniků, lidí, kteří tvrdí, že nic jako hodnoty neexistuje, že rozhoduje jen síla, peníze, konexe. Nikým nevolený Elon Musk se rozhodl zničit agenturu pro mezinárodní rozvoj USAID, která dosud byla klíčovým hráčem globální humanitární pomoci. Zastavily se dlouhodobé projekty, jež mimo jiné poskytovaly potraviny pro strádající nebo zajišťovaly vývoj léků na závažné nemoci.

Skandalizují se lidé, kteří zasvětili život pomáhání lidem v nouzi, vytahují se různé příklady pomoci, jež se údajně nepovedla, mnohdy ovšem fakticky zkreslené. Ruská propaganda nadšeně sdílí jakékoli příklady údajného selhání a přidává se i Robert Fico a další populističtí politici, jako třeba u nás Kateřina Konečná.