Ministerstvo práce a sociálních věcí chce novým zákonem přilákat víc lidí k profesi sociálního pracovníka. Jak byste popsali kouzlo své práce?

Můj pohled je přirozeně ovlivněn oblastí sociální práce, kterou jsem si vybrala. Kouzlo mojí profese, které se jako takové věnuji dvacet pět let, vidím v její nepředvídatelnosti a barevnosti. Střídavě se pohybujete na straně obrovské beznaděje, protože tušíte, co by pomohlo, ale služba není dostupná, a na druhé straně uspokojení, když se vám podaří poskytnout potřebnou pomoc a vidíte radost či úlevu. Kouzlo je pro mě i v tom, že je to profese, která mi dává prostor pro jistou míru občanského aktivismu a obhajobu práv lidí, kteří nejsou vidět a slyšet.

Sociální práce je nádherná a náročná profese, které se věnuji přes dvacet let. Kouzlo je v každém příběhu, který s vámi daný člověk sdílí, v jeho důvěře, otevření se. Máte tak možnost poznat a vidět naši společnost v celé její pestrosti. Ale také se opírá o mnoho dalších odborných poznatků a vědních disciplín, tedy máte stále příležitost se rozvíjet a odborně růst.Oslovuje mě (jak uvádí mezinárodní definice), že tato profese podporuje sociální změnu, rozvoj, soudržnost, a také zmocnění a osvobození lidí. Zabývá se lidskými právy, spravedlností, ale také společnou odpovědností a respektováním rozmanitosti. Můžete pomáhat ve změně člověku, skupinám i systému. Děkuji tímto všem „klientům“, sociálním pracovníkům a dalším odborníkům, se kterými můžeme hledat a tvořit „dobrá řešení“.

Sociální pracovnicí jsem přes pětadvacet let. Problémy, se kterými přicházejí uživatelé drog, bývají syrové a urgentní, bez prostoru pro společenské tanečky a masky. Někdy je těžké unést, že nemůžu druhého ochránit před jeho bolestí a smutkem, ale můžu nabídnout především chápající doprovod a soucit. Často mám možnost zažít skutečné lidské interakce, kde je kromě bolesti a smutku také opravdovost a humor. Moje klienty jejich závislost obvykle zcela vyřazuje ze sociálního systému, jsou osamělí, neorientují se v běžných situacích. Vždy mám velkou radost, když je mohu přivést zpět „ke společnému ohni“. Oni, stejně jako my, potřebují své společenství a v něm přijetí, lásku a soucit. To, co dostávám zpět, má velkou hodnotu. Zažívám totiž opravdové lidské autentické potkání. Také si nemohu naříkat na absenci smyslu. 

Kouzlo sociální práce, které se věnuji téměř třicet let, je podle mě v pestrosti, kterou tato práce nabízí, v možnosti doprovázet klienty na jejich cestě, na kterou nás s důvěrou zvou. Máme tak možnost sledovat, jak překonávají překážky, které jim život nastavuje, případně unikátní možnost pomoci jim, aby jejich cesta byla alespoň o trochu jednodušší, radovat se spolu s nimi, když se jim dobře daří, spoluprožívat, když situace vypadá bezvýchodně. Myslím si, že sociální pracovník je ten, kdo se nebojí „umazat si ruce“ a vchází spolu s klienty do situací, kterým se leckdo vyhýbá, a má tak možnost sledovat život v celé jeho pestrosti a zároveň aktuálnosti, ví, co se ve společnosti děje. Je nositel naděje. Nikdo nemusí být na svou situaci sám. Lidská sounáležitost má smysl a je léčivá.