„Amerika především“ může zničit svět, který Amerika sama stvořila

Když jsem minulý týden mluvil s účastníky Světového ekonomického fóra v Davosu, uvědomil jsem si, že reakce na druhý nástup Donalda Trumpa jsou mnohem různorodější a taky mnohem méně vystrašené, než když se stal prezidentem poprvé. Většina má obavy, ale řada premiérů a prezidentů má za to, že se s ním nějak dohodnou. Že štěká, ale zas tak moc nekouše.

Vůbec nikdo ale nerozumí samotnému jádru Trumpova pohledu na svět: že je Amerika otloukánek. „Už se nenecháme využívat ani o den déle,“ prohlásil Trump ve svém inauguračním projevu. Čerstvě jmenovaný ministr zahraničí Marco Rubio, který se při svém slyšení v Senátu snažil, seč mohl, aby byl ve všem jako Trump, si postěžoval, že Spojené státy v posledních desetiletích až příliš často dávaly přednost „globálnímu řádu“ před národními zájmy.

To všem připadá jako úplně bizarní, skoro postavené na hlavu. Spojené státy zcela běžně používají vojenskou sílu, aby prosadily své národní zájmy, a na názor zbytku světa se neohlížejí. Vtrhly do Iráku i přes protesty členů Rady bezpečnosti OSN a navzdory protestům po celé planetě. Jednostranně uvalují sankce na různé země – od Íránu přes Kubu po Venezuelu –, i když s tím nesouhlasí jejich nejbližší spojenci. Od roku 2009 zavedly nejvíc protekcionistických opatření právě Spojené státy – skoro 11 000, oproti necelým 8000 čínským.