Má Tomio Okamura skončit u soudu?

Majitel SPD Tomio Okamura miluje žaloby. Hlavně rád stíhá svobodu slova, takže s oblibou žaluje média, včetně našeho listu. Žalobu ale podal i na ministerstvo vnitra nebo třeba na starostu Pavla Novotného, který se o něm vyjadřoval vulgárně, a žaloval také Transparency International. Dokonce se před jedenácti lety podepsal pod ústavní žalobu na prezidenta Václava Klause za jeho údajnou velezradu, na což by asi dnes rád zapomněl.

Jakmile ale policie minulý týden požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání samotného Okamury, protože je podezřelý ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, označil to poslanec za útok na svobodu slova. Policie vyšetřuje jeho billboardovou kampaň, která znázorňovala zkrvaveného černocha s mačetou s doprovodným textem, že „nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“. 

Okamura vykřikuje na všechny strany, jaká se mu děje křivda, vypadá to téměř, že je politický vězeň. Nezbývá ale než připomenout, že pokud se vůbec případ dostane k soudu, nebudou o něm rozhodovat politici, ale nezávislá justice. Ta samá justice, na kterou se s důvěrou obracel se svými žalobami. Neděje se tedy nic, co by mělo vzbuzovat rozruch.

Případ ale vyvolává obecnější otázku, jaký efekt má stíhání politiků za jejich slova či jiné formy vyjádření. Piráti se například snažili bojovat u soudů s Andrejem Babišem a jeho prokazatelnými nepravdami, které na jejich adresu šířil. Sám přiznal, že věděl, že šíří lež. Nevadí mu to a soudy ho nenapraví, protože to nevadí ani jeho voličům. 

Okamurův plakát rasistický je, o tom není třeba debatovat a nepotřebujeme na to verdikt soudu. Tvrzení majitele SPD, že to „byla sranda“, je skutečně k popukání. Asi by se tolik nesmál, kdyby byl na billboardu zachycen někdo podobný Okamurovi, jak třeba znásilnil nezletilou dívku. Ale rasismus jeho voličům nevadí, takže se ani on nezmění. 

Rozběhla se debata, že to dokonce motivuje jeho voliče k větší podpoře. Možná, ale nic nenaděláme s tím, když budou fanoušci SPD tvrdit, že jejich guru je už jednou nohou v koncentračním táboře, budou ho srovnávat s Miladou Horákovou nebo jeho případ přirovnávat k honu na Karla Čapka (nesmějte se, to poslední Okamura už před lety tvrdil). Lidem se občas stanou takové věci. 

Bylo by chybou vyzývat policii, aby vůči politikům nepostupovala standardně v případě, že má podezření ze spáchání trestného činu. Nedotknutelná kasta tu byla za minulého režimu, dnes ji najdeme třeba v Maďarsku, ale u nás naštěstí není. Jak už bylo řečeno, případ maximálně posoudí nezávislý soud, žádné příkoří se opozičnímu poslanci neděje.

Neočekávejme ale, že soudy zlepší zdejší politickou kulturu. Není to jejich role. Krotit negativní jevy ve společnosti může nejlépe sama společnost. Po nechutných plakátech by žádný demokratický politik neměl Okamurovi podat ruku. Média by mu měla zatápět na svých názorových stránkách, lidé demonstrovat, kritizovat na sítích a podobně dávat najevo svou nelibost. Není to dokonalé, ale coby prevence politicky motivovaného rasismu rozhodně účinnější. 

Závěrem jedna dobrá zpráva z Respektu. Redakci rozšířila Markéta Plíhalová, která dosud působila v Hospodářských novinách.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje 

Erik Tabery
šéfredaktor