Děti potřebují k přijímačkám hlavně klidné rodiče

Míváte jako dětská psycholožka kvůli přijímačkám po Vánocích napilno?

Hned po Vánocích ne, snad občas nějaké konzultace, kdy přijdou nešťastní rodiče s dítětem, se kterým se nemůžou dohodnout na způsobu nebo množství přípravy na zkoušky.  Téma přijímaček se sem ke mně dostane až na jaře. Ne že by se někdo hroutil při zkouškách, spíš ty děti jedou, jedou, a pak, když je po všem, to na ně dolehne, stres je dožene a sesypou se.

Jak vypadá takové sesypání se z přijímaček?

Málokdy jde jenom o ten samotný stres u zkoušky jako takové. Bavíme se o deváťácích, mladých lidech na vrcholu puberty. Mají dost práce sami se sebou i bez přijímaček a je toho na ně hodně. Úzkosti, sebepoškozování, to nejsou žádné výjimečnosti. A k tomu všemu zažívají náročný rok, kdy jim od září rodiče a učitelé hustí do hlavy, že teď je to zásadní a důležité, že se musí snažit, a srovnávají se se svými vrstevníky. A nejsou to dva dny v dubnu, ale trvá to několik měsíců.

Dopadá zpětně stres kolem přijímaček a celý ten napjatý rok víc na ty neúspěšné, kteří se na vysněnou školu nedostanou?

Nakonec je málokdo neúspěšný. Skoro každý se někam dostane…

To ano, jenže pokud jsem chtěl na takzvaně lepší školu, ale musím se spokojit s nějakou méně oslnivou, prožívám to nevyhnutelně jako neúspěch.

Z toho, na jakou školu nakonec jdou, můžou být zklamaní, ale to není nutně něco, s čím utíkáte za psychologem. To si děti vyřeší doma s rodiči a samy se sebou. Ke mně se nedostane dítě jen proto, že neuspělo u přijímaček, ale dítě, které se s tím neumí vyrovnat a rozjede mu to nějaké psychické potíže.

Něco vymyslíme

Dá se deváťákův rok spojený s přijímačkami přirovnat k něčemu z dospělého života, jaký vedou jeho rodiče?    

To není úplně snadné, situace patnáctiletého člověka je jedinečná. Prožíváte budoucnost jako zcela nejistou, čeká vás něco důležitého, nevíte přesně co, nevíte, jak to dopadne, ale výsledku se budete muset zásadně přizpůsobit. Všichni vám říkají, že nasměruje váš život. Jako dospělí jste na světě už pár desetiletí, takže většina lidí se naučila s nejistotou a třeba i neúspěchem v životě lépe nebo hůře vyrovnávat.

Jsou pokažené přijímačky psychicky náročnější než třeba vyhazov z práce?

To je individuální, ale deváťák možná tak velký neúspěch zažívá poprvé v životě. A pak si uvědomte, že to, čemu říkáme volní vlastnosti, tedy schopnost vytyčit si cíl a usilovně na něm pracovat, dozrává až někdy po dvacátém roce. Ne u každého, ale jsou děti, které to v patnácti zkrátka ještě neumí.

Takže stojí před úkolem připravovat se několik měsíců na poměrně abstraktní cíl, ale nevědí, jak mu dostát?

Některé děti to opravdu mají tak, že nerozumí tomu tlaku a o co rodičům a učitelům jde. Pak můžou reagovat i tak, že se připravovat odmítají a dělají takzvané naschvály. Děti chápou, že o něco jde. Ale ten cíl, pro rodiče naprosto jasný a srozumitelný, je pro ně hrozně vzdálený a neuchopitelný.