Jsme na cestě k vazalství, nebo k technologické samostatnosti?

Bojuje se tvrdě. Vojáci jsou hrdinové. Národ v obětavosti překonává sám sebe. Na opačné straně oceánu ale sedí jeden jediný muž a pouze na jeho libovůli záleží, jestli to všechno bude dávat smysl.

Ne, nejedná se o amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zásadní zvrat ve vývoji ukrajinské války může přinést soukromý podnikatel, jehož jméno jste již dávno uhodli. Elon Musk dokázal vyvinout a uvést do praxe komunikační systém Starlink, v praxi konstelaci tisíců družic na nízké oběžné dráze, jež umí zajistit rychlé internetové pokrytí většiny světa. Jenom díky němu dokážou ukrajinští vojáci udržovat stabilní spojení mezi jednotkami, ale také navádět na cíle moderní zbraně, jako jsou rakety a drony. 

Musk přímo zasahuje do války na Ukrajině. Když například odmítl rozšířit internetové pokrytí Krymu, nemohla ukrajinská vojska podniknout plánovaný výpad. Podnikatel také letos v březnu pohrozil úplným pozastavením technologické podpory a tím, že pokud systém vypne, „zhroutí se celá ukrajinská první linie“.  Přeháněl? Možná ano, možná ne. Jisté je, že ukrajinská vláda, která byla v tu chvíli uprostřed barvité hádky mezi prezidentem Volodymyrem Zelenským a Donaldem Trumpem, po tomto prohlášení obratem souhlasila se všemi podmínkami včetně výprodeje nerostného bohatství a uzavření příměří bez dlouhodobých bezpečnostních záruk. Tedy tak, jak jí to v onu chvíli americká administrativa diktovala. Raději ekonomické vazalství k Americe než válečná prohra s Ruskem.

Zatím marně

Otázka samozřejmě zní, proč nemůže ukrajinská armáda a státní moc ukázat směrem k americkému soukromníkovi zdvižený prostředník podobně, jako ho ukazuje dnes a denně směrem k Moskvě. Odpověď je jednoduchá, náhrada za Starlink neexistuje. Rozhodně ne v tuto chvíli. Čína, i kdyby podobný systém měla, kope na straně Ruska. A Evropa na nic podobného technologicky nedosáhne. „Buďme k sobě zcela upřímní. Pokud bychom měli převzít celou kapacitu připojení pro Ukrajinu a její občany, neumíme to zajistit,“ prohlásila například minulý týden na serveru Politico Eva Berneke, generální ředitelka francouzsko-britské společnosti Eutelsat, která se jako jedna z mála snaží alespoň částečně nahradit na Ukrajině Starlink. Zatím marně.

Muskovu moc nad východoevropskou zemí berme jako symbol či metaforu mnohem širšího fenoménu. Evropa ztratila kontakt se světovým technologickým vývojem a přestala tím pádem patřit k nejvyspělejším oblastem dnešního světa. Ví to intuitivně každý, kdo vytahuje z kapsy krabičku zvanou chytrý telefon nabitou nejrůznějšími aplikacemi, nejnověji již také umělou inteligencí. Evropa se může vykázat výrazně nižším množstvím průlomových patentů v oblastech, jako je právě umělá inteligence, kvantové počítače nebo biotechnologie. V Evropě nenajdete technologické giganty, jako jsou americké firmy Google, Apple, Microsoft nebo čínské společnosti Alibaba, Tencent či Huawei. Z padesáti největších světových technologických společností se pouze čtyři nacházejí na starém kontinentu. Osmdesát procent digitálních technologií, které se v Evropě využívají, pochází z jiných částí světa. 

Evropané jako by uvízli v minulosti. Po druhé světové válce byla produktivita práce v rozvrácené Evropě poloviční ve srovnání s USA. Postupem času, jak se Evropa modernizovala, se rozdíl téměř podařilo vyrovnat. Na počátku devadesátých let se starý kontinent přiblížil výkonnostně na dosah novému. A pak se křivka zase znovu zlomila. Výsledek? Dnes Amerika bohatne (navzdory Trumpovu tvrzení o „americkém masakru“), zatímco Evropa ztrácí krok. Od roku 2000 rostou navzdory všem krizím průměrné reálné příjmy na hlavu ve Spojených státech dvojnásobnou rychlostí než v Evropě. Průměrná evropská mzda je o třetinu nižší než americká. Evropská ekonomika je dnes v podstatě poloviční ve srovnání s americkou.