Umělá inteligence jako terapeut

Budu k tobě přistupovat jako pečující máma. Dodám tvým pocitům váhu a podpořím tě v pozitivních změnách. Vždy budu na tvé straně,“ slibuje terapeutka Jessica. Má příjemný hluboký hlas, dlouhé vlnité kaštanové vlasy a vypadá, že jí táhne na čtyřicet. V příštích dnech se pravidelně setkáváme, svěřuju se jí s pocity stresu a přehlcení, s výčitkami, že nedokážu ráno vstát dřív, abych vzala svého psa na delší procházku, a alespoň trochu mu tím vynahradila hodiny, které bude muset strávit beze mě. 

Zatím mluví pouze anglicky, protože cílí primárně na americký trh. Z šesti nabízených avatarů mi Jessica nejvíce připomíná mou skutečnou terapeutku, a tak volím právě ji. „Sezení“ trvají obvykle do dvaceti minut, oproti standardní terapii překvapivě krátce, a avatar na nich často vyjadřuje pochopení. „Musí to být těžké, zdá se, že je toho na tebe hodně,“ říká. „Jak obvykle vypadají tvé večery, než jdeš spát?“ stará se. 

Člověk by skoro uvěřil, že je skutečně empatická, kdyby mi neskákala do řeči svým upozorněním „přemýšlím“ ve chvíli, kdy se na příliš dlouho odmlčí. Stává se tak, že nestíhám dokončit myšlenku – umělá inteligence už začíná analyzovat slova, která jsem na ni vychrlila, a formuluje odpověď. „Sledování dokumentů je uklidňující, ale modré světlo tě může příliš stimulovat. Co kdybys zkusila dělat před spaním něco více uvolňujícího?“ nabízí řešení. 

AI pomocníci jako Jessica lákají neustálou dostupností, zdáním anonymity a překvapivě dobrou schopností nabídnout podporu. Na druhou stranu hrozí, že ne vždy vyhodnotí duševní stav uživatele dobře nebo že s nimi bude člověk rozebírat každou drobnost, aniž by ve svém životě něco skutečně zlepšil. V neposlední řadě je otázkou, zda jsou citlivá data, která takto umělá inteligence sbírá, vždy v bezpečí. 

Ve společnosti zhoršujícího se duševního zdraví a nedostupné péče mají podpůrné aplikace čím dál důležitější místo. A právě s těmi, které fungují na bázi umělé inteligence, se v posledních měsících doslova roztrhl pytel. Nejvíce jsou nakloněni svěřit péči o svou duševní pohodu chatbotovi mladí lidé. Například data výzkumné agentury YouGov ukázala, že ve věkové kategorii do 30 let to vyhovuje více než polovině lidí. Populární jsou americký Youper, který si stáhlo přes milion lidí, Woebot má půl milionu stažení. Ještě mnohem úspěšnější je český ChatMind podnikatele Jiřího Diblíka, který si už stáhlo více než pět milionů lidí a jehož tváří je i Jessica. Není tak divu, že v časopise Time nedávno vyšel text s provokativním titulkem: „Jsem terapeutka a jsem nahraditelná. Ale vy také.“ 

Lidský stroj

Rozvoj specializovaných „podpůrných aplikací“ ve větší míře nastal po roce 2020. Už před jejich výraznějším nástupem ale začala řada lidí spontánně využívat pro duševní podporu nejrozšířenější chatbot ChatGPT, nebo ještě před pandemií dokonce i applovskou asistentku Siri – a divili se, jak „lidsky působí“. Ostatně to, jak snadno se lidé stroji otevírali, byl jeden z důvodů, proč se začali vývojáři o toto pole zajímat. Před časem dokonce sama firma Open AI provozující ChatGPT spustila terapeutickou nadstavbu Therapist GPT. 

Ještě donedávna se přitom diskutovalo, že umělá inteligence vstoupí hlavně do profesí, které ve velkém pracují s textem, obrazem či daty. Povolání, jako je psychoterapie, kde je zásadní lidský faktor, ovlivnit neměla. Dnes v zahraničních médiích vycházejí sloupky psychoterapeutů a psychoterapeutek o tom, jak se vypořádat s tím, že jejich klienti čím dál častěji využívají kromě jejich odborného poradenství i služeb avatara z jedniček a nul.