Stát proti federaci

Právní bitvy se množí. Starosta Eric Adams žaluje Trumpovu administrativu kvůli náhlému zrušení 80 milionů dolarů z fondů, které už město využívalo k ubytování tisíců žadatelů o azyl. Generální prokurátorka Letitia James napadá hromadné propouštění federálních zaměstnanců, které je podle ní protizákonné. Mezitím guvernérka Kathy Hochul bojuje za obnovení plánu zavést mýtné na autodopravu v New Yorku, který Trumpova administrativa zablokovala – navzdory nutnosti nějak financovat místní veřejnou dopravu a omezit tu automobilovou.

Běsnění současné administrativy je tak úporné a všestranné, že se realita za vámi vplíží, i pokud zkusíte vypnout zprávy. Rodiny s dětmi jsou zmateny tím, že je rušeno federální ministerstvo školství, zatímco po celé zemi řádí federální imigrační policie ICE a uplatňuje pravidla, která si zjevně stanovuje za pochodu. Něco se nás chvíli týká, ale pak zase ne, protože lokální aparát se rozhýbává a zkouší federálního obra zastavit. Bojuje sice prakem, ale šutr v tobolce se občas najde. Newyorské školy spadající pod místní úřady například odmítají s federální imigrační policií spolupracovat. Blokují přístup agentům ICE bez soudního příkazu a posilují zásady ochrany škol jako bezpečných zón, které zakazují sdílení informací o studentech s úřady. V Brooklynu a Bronxu učitelé a administrátoři dokonce pomáhají rodinám vypracovat krizové plány pro případ razie, zatímco rodiče pořádají akce na protest proti deportacím. Newyorské školy také pokračují v oslavách, jako je měsíc černošské historie, navzdory snahám konzervativních skupin potlačit vzdělávání o rasové spravedlnosti. A nedlouho potom, co centrální vláda začala se svou snahou dusit sexuální a genderové menšiny, naopak místní rodiny dostaly dopis, kde školní obvod potvrzuje závazek k vytváření inkluzivního a bezpečného prostředí pro všechny studenty, zejména pro LGBTQ+ mládež. V neposlední řadě knihovny zase propagují knihy, které byly v jiných státech zakázány, čímž se snaží bojovat proti rostoucí cenzuře. 

Zákony se mění, pravidla se hrůzně přepisují, ale ještě stále se dá tu a tam dýchat – jako v New Yorku, nikoli jako v Americe. A možná právě v tom tkví kouzlo federace tak, jak byla zamýšlena: ne jako slepá poslušnost Washingtonu, ale jako trvalé přetahování, v němž si jednotlivé státy a města mají neustále připomínat, že jejich vlastní hlas a vlastní pravidla pořád mají váhu. Že federace není jen otázkou vlády, ale zatím ještě pořád i trochu těch, kteří ji tvoří. New York byl vždy trnem v oku Donaldu Trumpovi a třeba rok 2025 nebude výjimkou.

Autorka pracuje na rozvojových projektech na Blízkém východě a v Africe, žije v USA.