Kauza Motol: Jak fungoval systém Ludvík
Všichni to tušili, nikdo nic neudělal. Proč korupční systém známostí, desátků a zastrašování vydržel tak dlouho
Nedlouho před svým zatčením usedl nejdéle sloužící ředitel největší české nemocnice Motol Miloslav Ludvík ve své kanceláři k pracovnímu stolu, a tak jako každý měsíc začal do podnikové kamery odpovídat na dopředu zasílané otázky svých zaměstnanců. Hned ta první ředitele upozornila na nebezpečí pádu z nezajištěné rampy u budovy ředitelství. „Nedávno jsem viděla, jak si někdo na poslední chvíli všiml, že tam chybí schody. Pruhový pás, který tam je, není moc dobře vidět a rampa nikdy nebyla uzavřena,“ hlásila svému šéfovi jedna zaměstnankyně nemocnice.
„Máte pravdu, sám jsem si toho všiml, dokonce jsem tam málem jednou sám spadl,“ reagoval s mírným pobavením nad svojí neopatrností Ludvík. Vzápětí ale zvážněl: „Závora tam je, ale lidé jsou někdy lajdáci a nezavřou ji. Necháme tam vyrobit ceduli s upozorněním, víc moc udělat nemůžeme. Časem možná elektrickou, ale všechno stojí peníze.“ V podobném duchu se nesly i další odpovědi. Den volna nebo benefit pro zaměstnance v době narozenin dát nelze, protože by to „nemocnici zatížilo obrovským způsobem“, na rekonstrukci jídelny zřejmě „nebudou peníze“, proplácet část nevybraných dovolených není možné – „zlikvidovalo by to rozpočet“.
Pravidelní diváci Ludvíkova youtubového kanálu s názvem Ptejte se ředitele, v němž nikdy nechyběla na stole cedulka se všemi jeho tituly JUDr., Ing. a MBA a vedle ní položené masivní zlaté nůžky, nemohli být těmito odpověďmi překvapení. Ludvík se totiž navenek rád prezentoval jako někdo, kdo má sice pochopení pro nejrůznější zaměstnanecké požadavky, ale především hájí zájem, který stojí nade vším: udržet nemocnici dlouhodobě v plusu. Jako řádný hospodář musí šetřit každou korunu.


Policejní razie v Motole, při níž Ludvík skončil se svým náměstkem Pavlem Budinským ve vazbě a obviněni byli i známý advokát Miroslav Jansta, členové představenstva dvou stavebních firem a další lidé, každopádně ředitelovo hospodaření nasvítila ze zcela jiného úhlu. Šéf nemocnice je obviněn ze zločinu dotačního podvodu, poškozování finančních zájmů Evropské unie, přijetí úplatku a praní špinavých peněz. Podezření na tak masivní korupci veřejných zdrojů Česko už léta nezažilo. Úplatkářský systém, který měl podle policie navenek spořivý ředitel v nemocnici zavést, přitom nepřekvapuje jen svým rozsahem. Ale především tím, jak mohl bez povšimnutí fungovat tak dlouho.
Něco tady nehraje
Každý, kdo dnes do Motola přijde, může lehko propadnout dojmu, že se omylem ocitl na nějakém developerském staveništi. Všude se něco opravuje, rostou nové pavilony, rozsáhlý areál špitálu křižují bagry a stavební technika. Přednostové klinik a primáři v téhle souvislosti popisují jeden zvláštní rozpor. Relativně často, když Ludvíka nebo jeho pravou ruku, provozně-technického náměstka Budinského, žádali o investice do přístrojového vybavení, modernizace sálů, sociálních zařízení a zázemí, slyšeli podobnou odpověď, jakou Ludvík s oblibou dával na svém youtubovém kanále: „Ne.“
„Říkal, že si to nemocnice nemůže dovolit, že se nemůžeme zadlužit, že na vybavení budou peníze možná až časem. Na naše požadavky reagoval, jako bychom chtěli něco pro sebe,“ popisuje jeden z výše postavených motolských lékařů. „Do toho se ale všude stavěly velké stavby, vyměňovala se okna, dělaly se nové fasády. Vedení dokonce chtělo budovat zastřešené dlouhé chodby mezi pavilony, prý aby zdravotníci při přesunech nemokli. Bylo to divné, hodně z nás si říkalo, že tady něco nehraje.“
On i jeho další kolegové si myslí, že se Ludvík snažil vyhnout tomu, aby do systému zadávání zakázek vidělo víc lidí. K menším investicím do vnitřního vybavení a opravám zanedbaných interiérů by se museli vyjádřit nebo by o nich byli alespoň rámcově informováni i šéfové klinik a jejich zástupci. Velké stavby mělo naopak vedení pod nikým nerušenou kontrolou. „Škrcení investic uvnitř nemocnice, její nedostatečný rozvoj a do toho zelená pro ohromný stavební boom byly krajně podezřelé. Důkazy o korupci jsme ale neměli, protože o velkých zakázkách měl právo rozhodovat bez další konzultace jen velmi omezený okruh přímo kolem ředitele,“ říká citovaný lékař.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu