Odstrkovaná hodnota stáří

Na úvod údaj z Českého statistického úřadu. Na konci roku 2021 žilo v ČR ve věku 65 či více let 2,17 milionu obyvatel. Tento počet dále roste. Práce Stáří je mládím světa Michala Janaty (1952) je přitom jedním z mála soustavnějších projevů v současné české knižní produkci, který se kontextuálně zamýšlí nad tím, co „vůbec“ znamená být starým, i co znamená být starým právě teď. Janata si k ruce bere spisy od antiky po dnešek a současně do textu zasazuje svoji zkušenost se stárnutím.

Polyhistor dnes

„Nebudeme už navždy! A toto navždy je natolik neuchopitelné v rovině času, že to je vlastně jediná věčnost, které se nám dostane, až budeme z času i prostoru vyrváni. Nepředstavitelnost ‚navždy‘ rozeznívá nejhlubší struny úzkosti. Nebyli jsme ani předtím, ale tuto předchůdnou nicotu radikálně zrušil náš vstup do života. Nyní ale budeme neodvolatelně navždy ničím,“ píše autor v jedné z nejpůsobivějších pasáží, v kapitole Umění být a umění přestat být.

Tento název se dotýká samého jádra knihy, jímž je umění postupného odchodu. Janota je nejsilnější, když nic nedává na odiv, když hory přečtených knih zůstávají v pozadí jako tušené a tiché zázemí, zatímco životní zkušenost a kulturní výbava ústí do hutných, „nahých“ existenciálních zobecnění. K nim je autor vybaven bohatým slovníkem a esejisticky otevřeným stylem, ačkoli v úvodu tvrdí, že jeho kniha není esejem, protože jí „chybí vybroušený literární styl“ – jenže vybroušenost stylu není nutnou podmínkou tohoto žánru.