Člověk si většinou nepamatuje vlastní narození, já ano.
Zdál se mi tehdy zvláštní sen. Sen o podivuhodném světle, které jako by bylo živé. Blížilo se z veliké dálky, a když už bylo skoro u mě, dostal jsem strach a probudil se.
↓ INZERCE
Bylo dávno po poledni. Hlavou mi probleskovala ukrutná bolest, ale jinak v ní bylo docela prázdno. Ani památky po jediném slůvku či vzpomínce. Ležel jsem na zemi v malé ohrádce za tmavým dřevěným domem. Na jeho střeše se otáčel malý větrník a každé zamletí provázel vrznutím.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
