Selhala Angela Merkel v roli německé kancléřky? Kritiků přibývá, ona si větší chyby nepřipouští

Kancléřství předchází pád, chtělo by se v narážce na známé přísloví říct při pohledu do Německa. 

Na Helmuta Kohla rok po odchodu z funkce v roce 1998 prasklo, že věděl o špinavém financování své křesťanské demokracie. Pověst „kancléře sjednotitele“ byla v tu ránu zničena, musel se vzdát i čestného členství ve straně, kterou vedl dlouhých pětadvacet let. Ještě hlubší byl pád jeho nástupce Gerharda Schrödera. Jeho liberální reformy v mnoha ohledech modernizovaly německou společnost i ekonomiku, avšak těsně po prohraných volbách v roce 2005 začal pracovat pro státní ropnou společnost Gazprom. Stal se v podstatě lobbistou svého kamaráda Vladimira Putina a po ruské invazi na Ukrajinu se musel vzdát řady čestných funkcí. Jeho sociální demokracie se ho neúspěšně pokoušela vyloučit. 

Následovala šestnáctiletá éra Angely Merkel, jejíž důchod měl být zcela jiný. Počínaje tím, že si sama a dobrovolně zvolila chvíli odchodu. Ve volbách před třemi lety nekandidovala a bylo tehdy zábavné sledovat, jak zájemci o post kancléře – bez ohledu na svoji politickou příslušnost – v podstatě soutěžili v tom, kdo bude oblíbené „Mutti Merkel“ nejpodobnější.