Evropa s napětím sleduje, co udělá Macron
Francie – a my s ní – bude po pádu tamní vlády potřebovat opravdu všechno štěstí, které je k dispozici
„Tohle Národní shromáždění je nemožné. Upřímně přeji příštímu vládnímu týmu hodně štěstí,“ prohlásil čerstvě odvolaný premiér Francie Michel Barnier na schůzce se svými ministry poté, co jeho vládu svrhl francouzský parlament. U moci byla 90 dnů – vůbec nejkratší dobu ze všech francouzských vlád od konce padesátých let 20. století. Úkolem Michela Barniera bylo hlavně vyřešit stále horší ekonomické problémy země a odvrátit tak krizi, jež by nepochybně dopadla na celou Evropskou unii. Během krátkého mandátu však nezvládl přijít s návrhem, který by přijala většina poslanců v dolní komoře parlamentu – Národním shromáždění.
Když se návrh pokusila vláda prosadit i bez souhlasu poslanců (což jí ústava dovoluje), dolní komora jí vyslovila nedůvěru. Břímě vyřešit budoucnost své země a dost možná celé eurozóny se opět vrátilo do rukou francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten musí najít někoho schopného dvou věcí najednou: zbrzdit rostoucí dluh a nalézt pro tento svůj úkol alespoň částečné pochopení u francouzských politických špiček. Jak ukazuje osud Michela Barniera, rozhodně to nebude snadné hledání.
Plán na sesazení
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
