Na co byste se zeptali Járy Cimrmana?

Zeptal bych se, zda se jeho zdravotní stav natolik zlepšil pobytem ve Frymburku, že se k nám plánuje opět vrátit? Pokud ano, tak ho tímto zároveň zvu dnes už do lázeňského městečka Frymburku, kde má ve veřejném prostoru i v místním muzeu svou bustu.

Zeptala bych se ho, zda by se nechtěl jako další v řadě ujmout funkce, kde bude zodpovědný za obranu proti dezinformacím a strategickou komunikaci státu. Jako vědec a vynálezce by si zajisté poradil s definicí dezinformace, jako autor řady uměleckých děl by zase dokázal zaujmout českou veřejnost pozitivními příběhy. Jako vítěz ankety Největší Čech by levou zadní stmelil českou společnost a jako národní legenda by asi jako jediný zvládl dostát očekáváním politiků i veřejnosti, neutratit ani korunu ze státního rozpočtu a vyjít z toho všeho s čistým štítem.

Jak známo, Jára da Cimrman se umístil na prvním místě v anketě Největší Čech a, na což se často zapomíná, vynalezl skoro všechno kromě jezu, ten považoval za dokonalý. Zdůvodnil to tím, že to, co jde pod to, neteče, a to, co jde přes to, přeteče. K tomu neměl co dodat.A měl pravdu: Je to dokonalá metafora Česka: všechno, co nás přesahuje, přes nás přeteče, aniž to na nás zanechá výraznější stopu, a to, co zůstane, jsme my: vždy dobře schovaní a chránění hrází hor před během dějin. Současnost to jen potvrzuje: nejraději máme pelíšky. Asi proto, když v anketě největší Čech Jára da Cimrman zvítězil, jsme ho ze soutěže vyřadili: nechtěli jsme znát pravdu o sobě. Proto bych se ho rád optal: Co tomu říkáte?V uších mi zní jeho odpověď: ANO, bude líp!

Za mě otázka na Járu Cimrmana jasná. Víme, že se pohyboval mezi českými umělci, měl kontakty s následníkem trůnu, a je proto nemožné, že by se před rokem 1914 nepotkal s Tomášem G. Masarykem, byť o tom dosavadní prameny mlčí. Jsem si zároveň jist, že Cimrman musel mít prsty v nejednom životním zlomu profesora Masaryka. Zeptal bych se ho proto zcela konkrétně, zda nepotkal kolem roku 1900 právě Masaryka a zda spolu neskončili na skleničce. Víme totiž, že přibližně od roku 1900 je z Masaryka zapřísáhlý abstinent, jen se dohadujeme, co k tomu vedlo. Já osobně sázím právě na setkání s Cimrmanem a nějaký povedený noční tah Prahou, na jehož konci bylo Masarykovo rozhodnutí již nikdy nepít. Proto bych byl rád, pokud by mi to Cimrman mohl potvrdit.