Hluboko v minulosti, v roce 1987, jsme se se dvěma spolupracovníky v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV rozhodli koupit osobní počítač (PC). V USA, kde byl jeden z nás na studijním pobytu za Sorosovy peníze pro univerzitu, která ho pozvala. PC bylo v té době na amerických univerzitách expandující pracovní nástroj pro nové statistické programy analýzy dat. V československé sociologii něco jako raketoplán. Náš pražský akademický ústav neměl PC ani jedno. Dat jsme přitom měli dostatek, a kvalitních. Z mikrocenzů statistického úřadu i z vlastních výzkumů. Mikrocenzový soubor jsme propašovali i do USA a mohli ho srovnávat s daty západních zemí, Maďarska a Polska. Jejich sociologové již koncem osmdesátých let na západních univerzitách běžně pracovali.
PC nebylo laciná věc. Tehdy stálo dvě škodovky. Ale pořídili jsme těžkotonážní vlak: 2 x 20 MB hard disky, procesor 286 (tuším), disketovou jednotku. Pro mě pracovní trápení: rozjet statistické programy, připravit a „natáhnout“ data k analýze, zadat parametry kauzálního modelu. Výpočet běžel i šest a víc hodin, aby člověk zjistil, že v zadání udělal chybu a musí začít znovu. Ale výsledky i analýzy, které PC dávalo, byly něco jako revoluce. Kvalitou, informační novostí, rychlostí, možností experimentovat a testovat stále složitější hypotézy i v mezinárodním srovnání. Koncem osmdesátých let jsme začínali mít československou společnost sociologicky pod rentgenem.
Po pár měsících, co jsme PC provozovali na našem pracovišti, rozhodlo vedení, že počítač máme odstranit a nesmí zůstat ani v budově Ústavu pro filosofii a sociologii. Důvod? Seniorní kolegové si stěžovali, že díky statistickým analýzám se privilegovaně dostáváme k placeným pozváním na „Západ“, kam oni pozvání nedostávají.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
