Do amerických prezidentských voleb zbývají necelé čtyři měsíce a Donald Trump na tom ještě nikdy nebyl lépe než právě teď. V průzkumech se ujal vedení již loni v září, náskok celoplošně i v jednotlivých klíčových státech nikdy nepustil a v posledních týdnech ho zvyšuje. Kdyby se volby konaly dnes, zvítězil by Trump nejen díky volebnímu systému hlasy volitelů, jako v roce 2016, ale získal by skutečnou většinu odevzdaných hlasů.
Demokraté se mezitím propadli do vnitrostranických sporů poté, co úřadující prezident Joe Biden dramaticky nezvládl první prezidentskou debatu na konci června a ve straně explodovaly dlouho potlačované obavy ohledně jeho mentální způsobilosti zvítězit ve volbách a zastávat prezidentský úřad. V době vzniku tohoto textu nebylo stále jasné, zda Biden podlehne, nebo odolá sílícím hlasům žádajícím jeho odstoupení – a tedy ani kdo vlastně bude v listopadu demokratickým prezidentským kandidátem.
Atmosférou, umocněnou odložením většiny soudních řízení s Trumpem a rozhodnutím konzervativní většiny Nejvyššího soudu zásadně a v jeho prospěch rozšířit prezidentskou imunitu, pak ještě o předminulém víkendu prosvištěly kulky (naštěstí) neúspěšného dvacetiletého atentátníka, který se z dosud neobjasněných důvodů pokusil Donalda Trumpa zavraždit na jednom z jeho masivně navštěvovaných mítinků pořádaných po celých Spojených státech. Zakrvácené ucho lehce zraněného politika a jeho vzdorovitě zaťatá pěst posunuly kult Donalda Trumpa do nadlidské sféry. Když se v pondělí, dva dny po atentátu, zjevil na nominačním sjezdu Republikánské strany v Milwaukee, nebyl již obyčejným politikem. Nebyl ani barvitým populistou, svérázným charismatikem či protofašistou slibujícím, že se stane diktátorem, byť jen „na jeden den“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
