Husák, Fico a my

Vlastně to do sebe zapadá jako lego: politik, který teď na Slovensku likviduje právní stát, se vydal minulý týden v Bratislavě na jeden z tamních hřbitovů, aby se poklonil u hrobu generálního tajemníka loutkové diktatury zvané Československá socialistická republika. Osoby a obsazení této frašky: Robert Fico a Gustáv Husák. Co je na tom nejasného?!

Přesto když se video s věnci u Husákova hrobu (bylo by mu teď 111 let) a s klanícím se slovenským premiérem objevilo na české síti X, nejeden tuzemský divák na okamžik ztuhl. Nebo spíš znejistěl: Co se nám to snaží pan Fico sdělit?

Husáka jsme přece zažili jako Kremlem dosazeného vrchního reprezentanta z dnešního pohledu nepředstavitelně trapné bolševické zóny obehnané ostnatým drátem, s poddanskou mentalitou obyvatel a přetvářkou jako tím nejcennějším výchovným poselstvím vlastním dětem. Husák tu parodii na důstojnost nevymyslel ani ji neměl na povel, tolik odpovědnosti by mu vůdci světového proletariátu nesvěřili. Byl něco jako správce nástěnky, hlídač vrátnice, vrchní roztleskávač průvodů té trestanecké kolonie, která si v roce 1968 dovolila projevit přání žít po svém a za to zasloužila utáhnout obojek. Husák na to utahování ochotně dohlédl a pak se staral hlavně o to, že se tu běžná lidská existence scukla do celonárodního hesla „držet hubu a krok“ a plnit si pracovní povinnost výměnou za papírky, za které si nešlo mimo trestaneckou kolonii nic koupit.