Událost týdne
Jak známo, člověka hluboko do dospělosti ovlivňují zážitky, se kterými se v životě setkal ještě jako dítě. Včetně těch filmových. Když tedy minulý týden zemřel ve věku sedmasedmdesáti let polský herec Jerzy Stuhr, vzpomněl jsem si, jaký vliv na mě měl film Sexmise, který se v osmdesátých letech promítal i v československých kinech, a jestli se nepletu, tak i v televizi.
Na mě tehdy snímek působil jako naprosté zjevení. Nahou ženu jsem sice už ve filmu viděl díky Dagmar Patrasové a její Emilii v seriálu Návštěvníci, v Sexmisi ale bylo takových žen mnohem víc a takhle tu vystupovaly v rámci podivuhodné zápletky: Max (hrál ho Stuhr) a Albert se nechají v roce 1991 hibernovat a probudí se v roce 2042, kdy světu vládnou ženy. Muži vyhynuli a o poslední dva žijící exempláře se strhne tahanice mezi dvěma dívčími frakcemi, což je doprovázeno řadou honiček, z dnešního pohledu pojatých ve značně sexistickém duchu. Naše normalizované publikum na snímek nicméně chodilo nejen kvůli těmto lechtivým výjevům, ale také kvůli tomu, že film byl plný zjevných narážek na totalitní praktiky, v čele s tím, že co jiným v řídící funkci zakazuješ, tím se sám tajně obklopuješ.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
