Vegetářství očima lékaře

České vegetariánství má u nás bohatou tradici, i když většina obyvatelstva za vrchol blahobytu považovala vždy spíše kus vepřového či dozlatova upečenou husičku. Samozřejmě maso si nemohl dovolit v minulých dobách každý a zejména na vesnici zůstávala jeho spotřeba na velmi nízké úrovni. Avšak i k nám dorazily různé směry hlásající zdrženlivost od masa, ať už z etických nebo zdravotních důvodů. S vegetariánstvím si zakoketoval dokonce i prezident Tomáš G. Masaryk, nakonec se však spokojil „jen“ s abstinencí.

Za druhé světové války bylo maso na příděl a množství, jež si mohli lidé koupit na lístky, bylo neuspokojivé. Nadšení neprojevovali ani lékaři – nedostatek živočišných bílkovin z masa, mléka a vajec představoval jeden z nejhorších rysů protektorátní stravy. Ani po válce se situace neměnila, což u konzumentů zvyšovalo touhu po „pěkně prorostlé flákotě“.

Dostatek masa byl považován za jeden ze základních rysů opravdového blahobytu a této optiky se přidržovala i komunistická politická elita, která se chopila moci po únoru 1948. Odpůrce masité pečínky vnímali jako nebezpečné blouznivce vzdálené duši lidu. Loajální odborníci na výživu inspirovaní sovětskou zkušeností tomu z velké části horlivě přikyvovali, i když například známá publicistka a redaktorka časopisu Výživa lidu Marie Úlehlová-Tilschová ve svém romantickém nadšení pro slovanský lid občas horovala pro bezmasou stravu doplněnou hojně mlékem a mléčnými produkty podle vzoru našich předků.