Proč bychom měli žárlit na zpěvačku Charli XCX

Při pohledu na současnou světovou hudební scénu se zdá, že má na ní britská zpěvačka Charli XCX úplně snovou pozici: uznává ji underground a zároveň má otevřené dveře do mainstreamu. Své nové album BRAT představila v sice proslaveném, rozměrem ovšem malém londýnském gay baru Dalston Superstore, kde byla obklopená svým oddaným publikem. Současně však vysoké prodeje a streamy novinky ukazují, že s ní má namířeno na přední příčky britské i americké hitparády. V showbyznysu obvykle platí, že člověk nemůže mít obě věci naráz. Buď dosáhne komerčního úspěchu, nebo si vydobude velké uznání na malé scéně. Charli XCX si užívá obojího, a možná i proto v odpíchnutém singlu Von Dutch zpívá: „Je okay připustit si, že na mě žárlíte.“

Poté co na lockdownovém albu How Iʼm Feeling Now (2020) pracovala s představou, jaké by to bylo mít noční klub u sebe v ložnici, a na poslední desce Crash (2022) se vědomě a co nejvíce přibližovala hitparádovým postupům, představuje BRAT její návrat do klubu. Se vším, co k tomu patří. Stylově novinka čerpá především z vlivů nultých let. V úderných tanečních kusech se vrací k tvrdým beatům projektů jako Justice nebo Boys Noise, v obnažených citlivých momentech zase může připomenout melancholickou náladu raných The Streets.