V království nenasytných: Lidl a spol.

Magnum a Cornetto bývaly příslibem sladkého léta. Nebylo možné jim uniknout u pokladen kin, na koupalištích ani v supermarketech. Zmrzlina Algida byla součástí našeho života, jakmile začalo pálit slunce. O tom nás alespoň po několik desetiletí přesvědčovaly reklamy. Nyní však společnost Unilever, výrobce Algidy, oznámil, že se chce do budoucna soustředit pouze na své „nadstandardní značky“. A zmrzliny mezi ně nepatří. Jejich výroba proto bude svěřena samostatné společnosti. Nezní to jako něco důležitého, ale je to špatná zpráva, že nejen pro Magnum a Cornetto, symboly lehkosti, nastávají těžké časy.  

V Übachu-Palenbergu, malém městě na západě Severního Porýní-Vestfálska, je situace zcela jiná. Mezi poli a větrnými turbínami tu stojí továrna na zmrzlinu. Patří obchodnímu řetězci Lidl. Uvnitř je chladný vzduch, tryska dávkuje krémově bílou hmotu vonící po vanilce. Stroj pak závratnou rychlostí vráží do naporcované hmoty dřevěné tyčinky; poté se vanilkové polotovary koupou v tekuté čokoládě s plátky mandlí. Výsledek procesu vypadá jako zmrzlina Magnum. Zaměstnanci o ní říkají, že je „ve stylu Magnum“. Lidl tyto klasické nanuky nevymyslel ani je chytrou reklamou nedostal mezi lidi, ale nyní je masově kopíruje. Milionkrát denně. Každý den. 

Na rozdíl od Unileveru se v Lidlu neprojevují žádné známky zmrzlinové krize. Zdejší továrna je jednou z největších v Evropě.  

V katedrálách chleba a čokolády

Zmrzlina je jen jedním z příkladů, na nichž lze vyprávět o probíhajícím přesunu moci v naší ekonomice. Když společnost jako Lidl, která je už dlouho jedním z největších prodejců potravin v zemi, sama vyrábí čím dál více potravin, mění to celou hospodářskou strukturu. A ne nutně k lepšímu.

Čím vlivnější se maloobchodní řetězec typu Lidlu stává, tím větší je riziko, že svou moc zneužije. Z bývalých dodavatelů, jako je Unilever, se náhle stávají konkurenti, které jednoduše může vytlačit z trhu tím, že jim ztíží přístup k zákazníkům. Zemědělci zase musí přijmout jakoukoli cenu, kterou jim mocný řetězec nabídne – protože jen těžko mohou své zboží prodat někomu jinému.  

Když na začátku roku protestovali zemědělci, kteří se obávali o své živobytí, ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) ve Spolkovém sněmu prohlásil, že „hlavním problémem je to, že na straně poptávky je převaha“. Měl tím na mysli, že pokud jsou maloobchodníci stále silnější, mohou zákazníky lákat na speciální nabídky slev – a zisky si zajistit na úkor dodavatelů, například právě zemědělců. 

Stále mocnější Lidl je přitom jen nejvýznamnějším představitelem skupiny Schwarz, do níž patří také Kaufland, která provozuje celkem téměř 14 000 prodejen ve 30 zemích. Maloobchodní gigant se sídlem v bádensko-württemberském Neckarsulmu zaměstnává více než 575 000 lidí.

 Důsledky jsou patrné na mnoha výrobcích, které si pokládáme do vozíku téměř při každém nákupu: zmrzlině, čokoládě, kávě, těstovinách, chlebu. Téměř bez povšimnutí se Lidl stal jedním z největších výrobců potravin v Německu, pravděpodobně dokonce tím největším. Nová data naznačují, že už hodnotou všech svých vyrobených potravin předstihl firmu Oetker, která byla ještě v roce 2022 jedničkou na trhu.  

Přesun moci v potravinářském byznysu se netýká jen Lidlu. Je také důsledkem proměny jednoho německého vynálezu: diskontních prodejen. Byli to zakladatelé firmy Aldi, Karl a Theo Albrechtovi, kteří v šedesátých letech důsledně snižovali náklady a vytvořili obchodní model, který stanovil standardy pro celý obchod s potravinami. Na konci tohoto vývoje v Německu zůstali čtyři velcí hráči, které známe dnes: Lidl, Aldi, Rewe se svou diskontní odnoží Penny a Edeka s diskontní odnoží Netto. Tato velká čtyřka společně ovládá přibližně 80 procent německého obchodu s potravinami.