Kampaň před eurovolbami se už rozběhla na plné obrátky. Na vlastní oči jsme svědky toho, co se v kuloárech šeptalo dlouho dopředu: že jedním z nejskloňovanějších témat bude green deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu. Mimořádně složité téma, kde se prolíná klimatická věda, energetika, ekonomika, geopolitika a bezpečnost. Kdo mu v politických stranách a médiích rozumí?
Zatímco strašení migrací zneužívají především populisté, strašit zelenou dohodou se snaží i politický mainstream. Většina stran se aktuálně předhání v tom, kdo slíbí větší krok zpátky v klimatické politice Evropské unie.
Jenže v takové předvolební debatě chybějí základní fakta. Třeba teplotní rekordy padající v Česku i celosvětově. Klimatické modely a scénáře. Mezinárodní dohody a průběh dekarbonizace v jiných zemích. Ekonomické kalkulace, o kolik je výhodnější investovat do zmírnění změny klimatu než řešit její rozsáhlé dopady. Nebo vyjádření expertů z energetiky, že Zelená dohoda pro Evropu zlevnila cenu energií ve střední Evropě přibližně o 20 procent (jak nedávno upozornil hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek).
Kdo nic z uvedeného kontextu nezná, může bez uzardění, jako moderátorka Českého rozhlasu Barbora Tachecí, označit green deal za dobrovolné sebepoškozování. Jenže je to stejné jako s válkou proti Ukrajině: vojenskou pomoc můžeme považovat za absurdní a ukrajinské představitele vyzývat k míru, jen když ignorujeme fakt, že se Ukrajina brání ruské agresi.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
