Nepřesné kalorie

Kolik kalorií snědli a kolik vydali, sledují miliony lidí na světě. Postup oblíbený mezi odborníky na výživu i laiky stojí na jednoduchém půdorysu: když vím, kolik kalorií do těla vpravím, kolik kalorií tělo potřebuje a kolik jich vydává, mám svůj jídelníček (a tím pádem i své tělo) víceméně pod kontrolou.

S teorií, že jídlo „spalujeme“ coby zdroj energie, přišel před asi 250 lety francouzský chemik Antoine Lavoisier. Jeho americký následovník Wilbur Atwater pak na konci 19. století stanovil množství kalorií v několika tisících potravinách. Výsledky jeho měření dodnes najdeme na obalech mnoha potravin.

Na první pohled je tenhle přístup logický a neprůstřelný a zajistí adekvátní jídelníček. Jenže medicínské výzkumy z posledních let ukazují, že univerzální kalorické tabulky na většinu lidí ani potravin nesedí.

Jedním z bořitelů kalorického mýtu je britský lékař Tim Spector, který tomuto tématu věnoval celou kapitolu ve své knize Mýty na talíři. Proč téměř všechno, co se říká o jídle, není pravda. „Myšlenka univerzálního doporučovaného denního kalorického příjmu je zavádějící. Množství energie, které přijímáme, jde do jisté míry kvantifikovat, výdej však ne,“ zní jedna ze Spectorových námitek. „Mezi normálními zdravými lidmi se mohou hodnoty bazálního metabolismu lišit až o 25 procent. Zažité představy o spalování kalorií navíc nezohledňují, jak a kdy kalorie konzumujeme. Výzkumy na myších i lidech ukázaly, že když identické jídlo neuzobáváme celý den, ale sníme ho v „jídelním okně“, jaké doporučuje teorie přerušovaného půstu, přibereme méně.“