Kdysi dávno jsem v Polsku byl. Jel jsem do Varšavy, kde jsem strávil pár dní v kanceláři, a potom jsem jel autem zpátky přes Katovice do Česka.
Cestou jsem si všiml šipky na Osvětim, tak jsem tam zahnul. Byl to nakonec jeden z mých nejsilnějších zážitků při návštěvě nějakého místa s velmi silnou historií. Od té doby se mi těžko čtou texty lidí, kteří německou vyhlazovací mašinerii během druhé světové války zlehčují, nebo přímo popírají.
↓ INZERCE



V těch místech je silně kondenzovaná smrt totiž pořád cítit a nápis nad branou tábora dodává nesmazatelné vzpomínce v mozku pocit nejtemnější životní absurdity. Asi by se tam každý, kdo se chce něco o životě dozvědět, měl někdy vypravit.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc