Betonem i přírodou

Česko trpí sdílenou schizofrenií. Abychom ji vyléčili, asi musíme kreativně přeskočit tradiční dilema uplynulých desetiletí – příroda, nebo beton?

Potřebujeme mnohem, mnohem více stavět. Nutně musíme postavit statisíce nových bytů. Při sebelepší vůli se nedá vyhnout tomu, aby zabraly nemalé kusy přírody. Můžeme použít prázdné ruiny opuštěných továren a podobná místa, ale určitě nebudou stačit. Paralelně přitom lamentujeme, jak krajina mizí pod zástavbou a městům chybí zelené plochy. Takže léta schizofrenně voláme po lepší ochraně zeleně před zástavbou i po snadnější zástavbě na úkor zeleně. Oba argumenty vypadají zhruba stejně rozumně podle toho, který právě leží na stole. Nakonec nemáme domy ani zeleň.

Co zkusit něco nového? Možná by pomohla oboustranná velkorysost. Jednou inspirací může být Velká Británie. V únoru tam začala platit nová legislativa, podle níž napříště každý developerský projekt musí srovnatelně nahradit přírodu, kterou zabere, a přidat deset procent navíc. Jde o nikoli první, ale prozatím největší takový program na světě. Vychází z úvahy, že neumíme, ale ani nemusíme ochránit všechno. Zdravá krajina se soustavně mění. Nové domy, sklady nebo dálnice už nemají pouze pohlcovat, ale přispět, aby přírodních koutů opět pomaloučku přibývalo.