To byl zase hezkej den…

Syn má už dnes třetí snídani v pořadí. Pak se slastně kutálí; tady u kamarádky máme k dispozici větší postel než doma. Už se tu ani moc nerozhlíží, zná to tu, býváme tu poslední dobou často. Před pár týdny se právě tady poprvé převrátil ze zad na břicho a zase zpátky. Muž jde pro pečivo k snídani. Kamarádka Mi se těší na čerstvý chleba s máslem, raduje se, že má po delší době chuť k jídlu.

Po snídani balím dárky. Můj vánoční dárek pro Mi letos spočívá v nákupu kilometru balicího papíru a v zabalení hory dárků pro její kluky, ostatní členy rodiny a pro kamarády. Mi z gauče rozdává instrukce, komu co patří. Tráví den v polosedu, což je poslední dobou jediná poloha, ve které ji moc nebolí rameno. Může tak šetřit s opiáty a být tu ještě naplno s námi. Je to sedm týdnů, co se od onkologické léčby posunula k udržovací paliativě. Podmínkou domácího hospice, jehož služby od té doby využívá, je, aby s Mi neustále někdo byl. Tak tu jsme. Střídáme se s dalšími přáteli a s několika členy rodiny. Máme na to přehlednou sdílenou tabulku.

Muž chystá těsto na cukroví. Synek si dal, na šustění papíru nehledě, dopolední spánek a teď mi pomáhá s prádlem. Zjišťujeme, že co se ponožek týče, tahle domácnost je rájem Lichožroutů, mám chuť napsat o tom Šrutovi. S balením dárků chvatně končím těsně před příchodem třeťáčka. Vypráví mámě Mi, jak se měl ve škole, a pak si jde odpočinout, aby nabral síly na odpolední odpor proti cvičení na piano. Dnes ho čeká poslední předvánoční hodina s domácím učitelem a jeho rozčilení dosahuje překvapivých výšin. Po náročném boji usedá k pianu a naštvaně přehrává Půjdem spolu do Betléma. S mužem pozorujeme našeho synka a oba v duchu přemítáme, jestli nás za pár let taky čekají takové boje. S láskou se vzájemně ujišťujeme, že dozajista ano.