O můj pocit bezpečí nejde. Když se někdo dotkne naší podstaty, jsme nezdolní

Poslední šest let jste byla prezidentkou Gruzie. Když na konci roku skončil váš mandát a prezidentský palác obsadil kandidát současného režimu, spekulovalo se, že ze země možná z obavy o vlastní bezpečnost odejdete. Proč jste se rozhodla zůstat?

V Gruzii každý věděl, že tu jsem a zůstanu. Speciálně v těchto těžkých časech, kterým moje země čelí. Byla jsem zvolena veřejnou volbou, můj nástupce byl už vybírán parlamentem. Ten byl ale po loňských volbách svolán protiústavně, když nečekal na rozhodnutí Ústavního soudu o legitimnosti parlamentních voleb, při nichž se objevilo mnoho podvodů a manipulací. Takže i následná prezidentská volba byla protiústavní. Moje povinnosti nejsou navždy, ale minimálně do doby, než dojde k řádným volbám a regulérnímu výběru mého nástupce. 

Jako prezidentka jste prosazovala evropskou budoucnost své země. Staronová vláda a nový prezident ale otočili kormidlo směrem k Putinovu Rusku a někteří vysocí činitelé vám vyhrožovali zatčením, pokud nepřestanete s politickou aktivitou, kdy jste se dál zavázala pracovat pro gruzínský lid. Hrozí něco takového? Jak jste na tuto možnost připravená?

Když jste v politice v zemi blízko Ruska, nemůžete si být nikdy ničím jistý. Ale tohle pro mě dnes není téma, není to něco, čím bych se zabývala, protože o můj pocit bezpečí nejde. Jde o bezpečnost mých spoluobčanů, o dodržování jejich lidských a občanských práv a o obranu demokratických principů. To vše současný režim násilně pošlapává. 

Kvůli podezření na zmanipulované výsledky voleb, ve kterých oficiálně vyhrála proruská strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho, u vás už několik měsíců protestují nespokojení lidé v ulicích, policie je bije a zatýká. Kolik je v Gruzii politických vězňů?

V současnosti je jich více než tři sta – demokratičtí aktivisté, obránci lidských práv, členové občanské společnosti. Momentálně se tu hodně řeší případ jedné z předních bojovnic za svobodu tisku Mzii Amaglobeli. Jde o padesátiletou ženu, kterou obvinili z napadení policisty. Je to snaha ji kriminalizovat a myslím si, že v novinářských kruzích po Evropě by mělo dojít k větší mobilizaci zájmu na její obranu.

 Protesty byly rozsáhlé a dále trvají, nicméně Gruzínský sen se odvolává na většinu získanou ve volbách. Jak si to hlasování gruzínské společnosti vysvětlujete?

Zaprvé nevíme, a nikdo to neví, kolik přesně je ona většina, protože rozsah manipulací, podvodů a zastrašování byl podle řady analýz enormní. Ti, kteří stáli za Gruzínským snem, bych rozdělila do dvou skupin. Zaprvé jde o lidi, kteří jsou s vládnoucí mocí propojeni skrze svoji práci, kvůli získávání veřejných zakázek v různých oblastech. Druhou skupinu tvoří lidé ovlivnění ruskou propagandou, která byla v posledním roce v Gruzii šířena mnoha různými kanály, médii, sociálními sítěmi, videi. Vládnoucí stranu vykreslovala jako tu, která zajistí mír a nezavleče zemi do války, jako je ta probíhající na Ukrajině.