Nepředbíhejme

Vrchní čínský diplomat Wang I se na návštěvě u válečných zločinců v Moskvě srdečně usmíval. Jeho americký kolega Antony Blinken o dva dny dříve oznámil, že podle amerických zpravodajských informací Čína zvažuje dodávky zbraní Rusku. Konkrétnější nebyl, některé analýzy se zmiňují o čínských dronech. Není překvapivé, že se proto opět mluví o čínsko-ruské alianci namířené proti Západu, tedy i nám. Obě autoritářské mocnosti si ostatně těsně před ruským útokem na Ukrajinu vyznaly věčné přátelství a čínská strana teď v půlce února bez ohledu na stupňovanou brutalitu ruské invaze avizovala jeho další „prohloubení“.

Tato rétorika Pekingu, jeho sobecké, čistě mocenskými zájmy živené lpění na dlouhodobě strategicky výhodném partnerství bez ohledu na zločiny onoho partnera, je sama o sobě důležitou zprávou. Vnímat by ji měli politici, diplomaté, manažeři, obchodníci, zkrátka všichni s vlivem na zahraniční vazby a závislostí naší země a kontinentu. Přesto bychom o pevné protizápadní alianci Číny a Ruska měli mluvit až ve chvíli, kdy opravdu vznikne. 

Čína se totiž ocitla ve schizofrenní situaci. S Ruskem sdílí dlouhodobý cíl, kterým je oslabení západní, rozuměj americké moci ve světě. Obě mocnosti se cítí být omezovány v rozletu Američany vedenými aliancemi. Když nyní Čína přejímá a skrze domácí i globální propagandu šíří narativ, podle nějž NATO zatlačilo ruského medvěda do kouta a teď vidí důsledky, tak myslí i na sebe. Je to varování Západu, aby si dobře rozmyslel svoji podporu Tchaj-wanu a aby měl na paměti, že by tím jednoho dne mohl vážně rozdráždit čínského draka.