Kdy, když ne teď
Program plný reformních slibů, pohodlná parlamentní většina, nový prezident-spojenec a k tomu rok „klidu na práci“. K čemu Fialova vláda tak výhodnou konstelaci využije?
Svůj nástup do úřadu si nově zvolený prezident Petr Pavel nejspíš představoval trochu jinak – alespoň co se podepisování zákonů týče. Jako jeden z prvních mu na Hrad dorazí ten o přiškrcení starobních penzí, který vláda prosazuje narychlo na hraně ústavnosti, tak aby do měsíce platil.
Tento týden jde zákon do sněmovny, kde Andrej Babiš kvůli němu plánuje rozpoutat „peklo“ spočívající v nasazení všech možných obstrukčních postupů. Jen pro rekapitulaci – obsahově jde o široce diskutovanou valorizaci důchodů, které v červnu stoupnou v průměru jen o 750 korun místo původně vypočítaných 1770. Vyšší částka by seniorům plně pokryla inflaci, což dosud bylo v Česku zvykem. Vláda se však rozhodla od této zvyklosti tentokrát ustoupit, protože se snaží přibrzdit prudký růst státního dluhu a zkrácení červnového přídavku považuje po loňském trojnásobném navyšování penzí za obhajitelný tah.
Jde o předehru k chystané sérii ekonomických zásahů, které teď – po roce hašení válečných požárů a po odbytí dvojích voleb – začíná Fialův tým vypouštět do světa v rámci avizované snahy něco v Česku zreformovat. V některých krocích vláda zřejmě půjde dál, než se čekalo, něco ale v rámci právě prováděné revize programu spadne pod stůl pod tlakem času, peněz a voličské výdrže. „Ukazuje se, že na některé reformy nebudeme mít politickou sílu a čas. Ale zase dotáhneme jiné, se kterými jsme původně nepočítali,“ bilancuje za vládu její ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek.


Když se odečte nepříliš plodné období příští předvolební kampaně, je současná vládní formace pomalu v poločase svého působení. Co ještě stihne?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu