Kdy, když ne teď
Program plný reformních slibů, pohodlná parlamentní většina, nový prezident-spojenec a k tomu rok „klidu na práci“. K čemu Fialova vláda tak výhodnou konstelaci využije?
Svůj nástup do úřadu si nově zvolený prezident Petr Pavel nejspíš představoval trochu jinak – alespoň co se podepisování zákonů týče. Jako jeden z prvních mu na Hrad dorazí ten o přiškrcení starobních penzí, který vláda prosazuje narychlo na hraně ústavnosti, tak aby do měsíce platil.
Tento týden jde zákon do sněmovny, kde Andrej Babiš kvůli němu plánuje rozpoutat „peklo“ spočívající v nasazení všech možných obstrukčních postupů. Jen pro rekapitulaci – obsahově jde o široce diskutovanou valorizaci důchodů, které v červnu stoupnou v průměru jen o 750 korun místo původně vypočítaných 1770. Vyšší částka by seniorům plně pokryla inflaci, což dosud bylo v Česku zvykem. Vláda se však rozhodla od této zvyklosti tentokrát ustoupit, protože se snaží přibrzdit prudký růst státního dluhu a zkrácení červnového přídavku považuje po loňském trojnásobném navyšování penzí za obhajitelný tah.
Jde o předehru k chystané sérii ekonomických zásahů, které teď – po roce hašení válečných požárů a po odbytí dvojích voleb – začíná Fialův tým vypouštět do světa v rámci avizované snahy něco v Česku zreformovat. V některých krocích vláda zřejmě půjde dál, než se čekalo, něco ale v rámci právě prováděné revize programu spadne pod stůl pod tlakem času, peněz a voličské výdrže. „Ukazuje se, že na některé reformy nebudeme mít politickou sílu a čas. Ale zase dotáhneme jiné, se kterými jsme původně nepočítali,“ bilancuje za vládu její ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu