Kde je ten zázrak?

Od loňského února je to tu trochu jiné. Místo kartonu s fotografií Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, před pěti lety po vraždě novináře a jeho snoubenky spontánně umístěné na zeď domu, ke které čtyři roky lidé chodili zapalovat svíce, se tu už rok tyčí památník ve tvaru otevřené rány. Jinak jsou minulé úterý kulisy na náměstí SNP v centru Bratislavy stejné jako dřív na shromážděních k uctění dvou mladých lidí, zavražděných rukou mafie napojené na zkorumpovaný stát a stranu Smer: pódium, reproduktory, přicházejí lidé, přinášejí kytky a zapalují svíce. 

Rozdíl je v obsazení prostoru. U pódia čeká v den pátého výročí vraždy na začátek památečního shromáždění kolem dvou set lidí. Akce začíná za pět minut. Před pěti lety, v době největších emocí a srazů na počest mrtvého novináře – spojených s voláním Slováků po lepší zemi –, se tady tísnily desetitisíce lidí. „Já jsem si ani nemyslel, že jich bude zase deset tisíc,“ prohlíží si skupinu lidí Jozef Kuciak, otec zavražděného Jána, který čeká na své vystoupení, „včera v Prešově přišlo na vzpomínkové shromáždění prý jen třicet lidí, a to je třetí největší město Slovenska.“