Až na dřeň kuchařovy duše

Ukazují nám nezdravé prostředí v gastronomii, vyhrocené konkurenční vztahy, bossing, tlak hodnotitelů, nerealistické nároky a očekávání, závislosti a hlavně kontrast k nepřirozené dokonalosti, která se odehrává ve viditelné části restaurací. Zatímco však filmy jako Dokonalý šéf a Bod varu manifestovaly nešvary veřejného stravování na životě jednotlivců šéfkuchařů, kteří žijí pod tlakem a více či méně to nezvládají, snímek Menu je výčtem smrtelných hříchů všech účastníků gastronomického divadla, padni komu padni. Výsledkem je gastronomická variace na thriller Sedm režiséra Davida Finchera – smrtelné hříchy hostů, personálu i majitelů jsou tu servírovány jako chody menu, aby mohly být na konci smyty očistným ohněm, jasně směřujícím k opuštění starého systému a vzniku nového. A že si v nich divák svůj hřích najde, je více než jisté. K docílení tohoto efektu rozpalují tvůrci scénu na všech šesti hořácích: používají násilí, vraždu i sebevraždu, apokalyptické vize, alegorii stejně jako brutálně řečenou pravdu.

Touha být pohřben v pokrmu

Začátek filmu Menu je ovšem sen každého foodieho. Vybraní hosté nasedají na loď, aby se plavili na blízký ostrov, kde sídlí království šéfkuchaře Juliana Slowika. Prohlédnou si zahrady, kde se pěstují suroviny, místnost, kde zraje maso, zhlédnou útesy, kde se sklízejí mušle, které si za chvíli vychutnají u stolu. Mnozí nepřijeli poprvé, ačkoli večeře stojí 1250 dolarů. Padají věty jako „To je směšně dobré“ a v „Tomhle pokrmu bych chtěl být pohřben“, jak už to v tomto prostředí občas bývá. Ralph Fiennes, který ztvárnil hlavní postavu, hraje zpravidla dva druhy rolí – dobrosrdečné mouly (třeba amatérský archeolog amatér ve snímku Vykopávky), nebo naprosté nestvůry (esesák ze Schindlerova seznamu). Jakmile vyhlédne poprvé z kuchyně, víte, že dnes večer půjde o to druhé a že jste sem radši neměli jezdit.