Aby mě ještě nezmlátili

Prezidentská volba skončila, ale dozvuky vyhrocené kampaně zemí znějí dál. Nově zvolený prezident Petr Pavel vzkázal ve svém prvním projevu, že tu nejsou vítězní ani poražení voliči, že je Česko jedno společenství. „To společenství je teď bohužel trochu zraněné,“ dodal. Jak dobře se může zranění léčit a co by s léčbou kampaní rozdělené společnosti pomohlo? 

To není naše věc

Dopolední hemžení v ulicích Děčína působí běžně a poklidně. Žena s kočárkem míří do parku, před hospodou si povídá skupinka mužů, kteří si sem vyběhli na cigaretu, tři nastrojené starší ženy jdou do cukrárny posedět u zákusku, u secesní kašny na Masarykově náměstí kupují lidé ve stáncích mrkev, rajčata a čtvrtky grilovaných kuřat. Na první pohled nikdo z kolemjdoucích zraněný nevypadá, přesto tady, ve městě pod monumentálním zámkem rozděleném řekou Labe na dvě části, žije 12 879 voličů, jejichž rozhodnutí vhodit do volební urny hlas se jménem Andreje Babiše nebylo úspěšné. Předseda ANO celkově v zemi s velkým rozdílem prohrál, i když v Děčíně samotném by se 53 procenty hlasů slavil jasné vítězství. 

„Ano, taky jsem Babiše volila,“ říká žena na prahu padesátky, která se představuje jako Helena a pracuje jako ošetřovatelka v domově pro seniory. „Jsem naštvaná, jak to dopadlo.“ Paní Helena patří k lidem, kteří volili Babiše hlavně proto, že chtěli zamezit výhře Petra Pavla. „Myslím, že jako bývalý voják nás potáhne k válce, a mám z toho strach,“ říká ošetřovatelka. „Bojím se mobilizace, co chce udělat. Že budou naši synové a muži rukovat do války.“ O tom, že prezident zemi do války zatáhnout nemůže, že to jen takový dojem o Petru Pavlovi vzbuzoval Andrej Babiš v kampani, sice slyšela, ale stejně, jak říká, cítí dál obavu. „Ti Rusáci už tady jednou byli, co když přijdou zase, jestli se do toho nějak víc zapleteme. Oni si to na Ukrajině upekli, tak ať si to taky vyřeší, proč to máme řešit my?“ ptá se. Tím „upekli“ má na mysli informace, které se k ní donesly od známých, kteří to mají od jiných známých, že na Donbase běžně vběhli ukrajinští vojáci k někomu domů a sebrali mu třeba televizor nebo jiný majetek, a že to tam tak bylo „odjaktěživa“, stejně jako válka tam je „odjaktěživa“, jen vloni víc posílila. Helena viděla i projev Petra Pavla po zvolení prezidentem, v němž vzkazoval všem voličům, že nikdo tu není poražený a že bychom měli držet při sobě, a tehdy poprvé na ni Petr Pavel přece jen zapůsobil trochu sympaticky. „Když jsem ho poslouchala, řekla jsem si, že to třeba nebude tak špatné. Že tu jeho výhru nějak zvládnu a že to překonám,“ říká, „ale ještě si počkám, jestli to myslí vážně.“ Jak to pozná, že to myslí vážně, na to krčí rameny – jen snad, kdyby přijel do Ústeckého kraje, jak slíbil, a ona měla čas, šla by se na něj podívat osobně a „viděla by“. 

U kašny pokuřuje čtyřicátník Michal. Taky není rád, že vyhrál Petr Pavel. A taky hned začne mluvit o Ukrajině: že „jich“ tu je plno, dostávají podporu, hlavně žen s dětmi, plné hotely že jich byly a teď že se tu usídlili, a ano, ví sice, že na Ukrajině jsou Ukrajinců plné hroby a že odejít před smrtí do jiné země je rozumné, ale domnívá se, že to „není naše věc“. Opravdu volil Babiše jen kvůli Ukrajině? Co si sliboval? „No, že nebude tolik podporovat Ukrajinu jako Pavel, že nebude říkat vládě, ať tam pořád něco posíláme, ale řekne jí, ať dá něco nám tady,“ říká Michal. Vypráví, že se zapletl do dluhů, půjčoval si na dovolené a na vybavení bytu a pak znovu na penále, když půjčky nesplácel, a teď že není schopen se z toho dostat tak, aby na nějakou dovolenou ještě někdy jet mohl. „S tím mi Pavel asi nepomůže,“ říká na otázku, co by ho mohlo přesvědčit, že nově zvolený prezident pro něj může být přijatelný. A Babiš by mu s tím pomohl? „Mohl by, je ekonom. Třeba že by snížil tu inflaci,“ říká Michal. Projev Pavla o scelování zraněné společnosti neslyšel a teď souhlasí, že se na něj rovnou tady na ulici podívá v mobilu: „No možná to nebude tak zlé. Mluví dobře,“ komentuje řeč zvoleného prezidenta. „Ale vzešel ze zmanipulovaných voleb, to přece musí vědět, tak jak mu mám věřit,“ říká po projevu a připomíná čerstvé sdělení náměstka děčínského primátora Jana Skalického (za ANO), který srovnal na Facebooku výsledky prezidentské volby v Česku s velmi podobnými na Slovensku a ve Francii a okomentoval to větou: „Už se ani nenamáhají měnit software?“ Možnost, že se náměstek Skalický plete, nepovažuje Michal za pravděpodobnou. „Ten do toho asi dobře vidí,“ říká. „Ale jasně, uvidím. Jestli bude Pavel jako na tom videu, tak si na něj asi zvyknu.“

Rozhovory s dalšími lidmi v ulicích ukážou, že tady v Děčíně se kampani Andreje Babiše dařilo: při vyslovení jména Petr Pavel začínají lidé okamžitě mluvit o nebezpečí války, do níž budou fyzicky zataženi muži z jejich rodin, a někteří i o jemnější formě nebezpečí: že „Pavel bude spolu s vládou cpát naše peníze na Ukrajinu“. „Já raději do časopisu jméno neřeknu, ještě by mě ti pavlovci přišli zmlátit,“ říká jedna ze tří nastrojených kamarádek, starších dam, v cukrárně na náměstí. Jméno sdělí Respektu jen jediná – paní Eva. Ve voličích Petra Pavla vidí velké nebezpečí všechny tři. Viděly v televizi záběry odpůrců Babiše, jak na něj na mítincích pískají, a slyšely Andreje Babiše říkat, že jsou voliči Pavla agresivní lidé. Samy žádné agresivní „pavlovce“ neznají, ale vědí, že určitě existují i tady v Děčíně – slyšely od někoho, že na sociálních sítích místní ODS „vyhrožovala voličům Babiše, že je srazí na zem“.

„Bodejť by nebyli agresivní, když volí toho zeleného mozka vygumovaného, co nás chce vzít do války,“ říká jedna z kamarádek v růžovém baretu a ostatní přikyvují. „Dělaly jsme celý život a teď padáme na držku. Drahé energie, draho v obchodech. Všechno jde na Ukrajinu,“ dodá paní Eva. Vypadají celkem spokojeně – opravdu „padají na držku“? Paní Evě sklouznou oči ke stolu s nápoji. „Ten čaj stál 25 korun, nemyslete, že hýříme,“ říká. „Zatím to jde, ale časem bychom padat na držku mohly.“ I paní Eva a její kamarádky jsou ochotny si pustit video s projevem Petra Pavla. „No, dobře, zní to hezky,“ říká pak paní v baretu, „ale jsou to jen kecy. Klaus taky říkal, že si utáhneme na dva roky opasky a bude dobře, a dobře nebylo. Proč bych měla věřit tomuhle.“ A je něco, co by mohl zvolený prezident Petr Pavel udělat, aby je uklidnil? „To nevím,“ říká žena v baretu. „To musí vědět on, když po nás něco chce.“

Emoce přerostly

O výhrůžkách „sražením k zemi“ a taky o odhalení náměstka Skalického z ANO o zmanipulovaných volbách tu slyšel kdekdo. I Helena Boháčová, prodavačka potravin, která kousek od náměstí venčí psa. „Já jsem sice dost zklamaná, že Babiš nevyhrál, ale zase už ne tak moc. Viděla jsem projev Pavla a nebylo to špatné,“ říká. „Myslím, že se to rozčilení celkově zklidní. A pokud se ukáže, že to o plánu Pavla nedobrovolně mobilizovat naše muže byla lež, pak to bude dobré.“ To, že je to lež, řekl přece Petr Pavel ve všech debatách a rozhovorech a vyšla o tom spousta vysvětlujících článků – neviděla a nečetla to? „Na to nemám čas. Přijdu domů strhaná, dám si kafe a lehnu si. Něco si jen přečtu na internetu – a tam se psalo, že bude mobilizace.“

Sdělení o plánovaném násilí na Babišových voličích, které děčínské fanoušky předsedy ANO utvrdilo v „agresivitě pavlovců“, má na svědomí šéf místního sdružení ODS Jiří Čečrle. Před návštěvou Andreje Babiše na mítinku v Děčíně před druhým kolem volby se Čečrle dočetl na sítích, že v Benešově chytil Babišův volič pod krkem člověka, který proti němu přišel protestovat. A napsal tweet: „Na rovinu říkám, že jestli se po mně nějakej agresivní dědek ožene, tak ho nějak přiměřeně položím na zem.“ Vzápětí se za to na Twitteru omluvil: „Za svou formulaci se upřímně všem omlouvám, byla napsána hloupě,“ napsal na síti. A dodal tam, že každý aktivní člověk v politice by se měl snažit příkopy zasypávat a že si ze svého zbrklého komentáře bere ponaučení. Jaké? „Nenechávat emoce, aby mě přerostly, což se mi v tomto případě stalo. Neuměl jsem si vůbec představit, že by Andrej Babiš mohl vyhrát, že by někdo, kdo používá lež jako běžný komunikační prostředek a mystifikuje občany, mohl být prezident,“ říká Čečrle. A tak si teď’ naopak umí dobře představit, že podobné emoce, jaké zahltily jeho při představě Babiše na Hradě, teď možná cítí část společnosti, která nechtěla na Hradě Pavla. On sám pro zklidnění situace plánuje udělat to, co dělal doposud – mluvit s lidmi klidně a racionálně, vyvracet jejich pochyby, třeba v děčínské nádražní hospodě, kam párkrát v týdnu zajde na oběd a kde se dostává do hovorů s jinak voličsky naladěnými lidmi. „Věřím, že se situace uklidní, až příznivci Andreje Babiše uvidí, že jim lhal, že jeho slogany a slova z kampaně se nenaplňují. Jako například mobilizace.“

Náměstkovi děčínského primátora Janu Skalickému, zvolenému za ANO, se už to zklidňování začíná pomalu dít. Velký fanoušek Andreje Babiše sice napsal tweet o „softwaru“, který už se druhá strana ani nenamáhá „přenastavit“, aby maskovala manipulaci s výsledky voleb, ale pak zjistil, že se mu Petr Pavel vlastně líbí. „Když jsem se podíval na tiskovou konferenci vítěze voleb, necítil jsem z výsledku vůbec žádnou lítost a ani žádnou zášť vůči panu Pavlovi. Během vteřiny jsem uznal, uvnitř v sobě, že je Petr Pavel můj prezident. Líbil se mi jeho projev, mluvil dobře,“ říká Jan Skalický. A chystá se i tohle sdělit občanům Děčína na Facebooku? „To zatím ne. Budu obezřetný a ještě počkám, jak se ta slova z jeho projevu naplňují.“

Jde to 

Jízda sklářským krajem dál na severovýchod vede kolem obcí, kde by všude mohl být Andrej Babiš prezidentem, protože tady vítězil. V pětitisícové České Kamenici, v níž se potkávají hned tři chráněné krajinné oblasti – Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří –, získal Andrej Babiš ve druhém kole přes 58 procent hlasů. Po Nerudově ulici v kamenickém centru jde v bílé bundě rychlým krokem Olga Smejkalová, která, jak říká, „nevěří nikomu“. Nikoho nevolila, ale když se teď na celou věc dívá, zdá se jí, že její spoluobčané zvolili opravdu špatně – Petr Pavel je podle ní čiré zlo. Paní Smejkalová má po předcích, jak říká, buržoazní původ a „zelené mozky“ považuje za nebezpečí, Pavel podle ní bude chtít válčit. Paní Smejkalová odešla s manželem a tehdy šestnáctiletou dcerou v roce 1996 do USA, pracovala po motelech jako pokojská, pak se vypracovala ke správcování chatek k pronájmu. Dcera se provdala do Tennessee a má se dobře. „Ale nikde to není ideální, dcera tam zase má toho debila Bidena. Toho volí skutečná spodina. Ta hrůza z Afriky a Jižní Ameriky. Dcera je republikánka,“ popisuje paní Smejkalová. Projev Petra Pavla paní Smejkalová viděla, ale vůbec ji neobměkčil, podle ní není co spojovat a s lidmi, kteří volili Pavla, ani spojená být nechce. „U mě je bez šance. Nemůže udělat nic, abych mu důvěru dala,“ říká.

V restauraci U Kašny roznáší obědy a nápoje lidem daleko smířlivější člověk. Servírka Andrea Koutná má na ruce vytetovaná jména svých dvou synů a místo na třetí jméno: vytetovat toho nejmladšího, ani ne dvouletého, si zatím nestihla. Viděla Babišovy billboardy o válce, ale kvůli tomu ho nevolila – války se prý nebojí, protože si myslí, že válku prezident ovlivnit sám nemůže. „Volila jsem ho, protože mi to řekli rodiče. Já se o to nezajímám, tak jsem si nechala poradit,“ říká s talíři na rukou. „A o Petru Pavlovi nic nevím, jen že chce prý zavést povinnou vojnu. A to mi nevadí. Aspoň ti mladí kluci nebudou mít čas na bejkárny. Možná si časem, až ho budu vídat jako prezidenta, řeknu, že je dobrý a že jsem měla volit jeho. To se může klidně stát.“ 

Na východním okraji parku České Švýcarsko leží malé město Krásná Lípa, Andreje Babiše tu volilo 55 procent lidí. Manželé Irena a Aleš Kubicovi volili Petra Pavla a mají pocit, že i jejich aktivita mohla přispět k tomu, že tu nezískal Babiš ještě víc hlasů. Založili tu Krásnolipský spolek a pořádají konference o společenských tématech, sportovní a kulturní akce a v roce 2019 sem pozvali i Petra Pavla – sál byl zaplněný a Pavel tu lidem vyprávěl o hodnotách důležitých pro společnost. „Lidé si pamatují, že ho tady viděli. Věříme, že i díky tomu ho pak někteří volili,“ říká Irena Kubicová. Projev Petra Pavla se jim líbil a oni sami chtějí pro větší porozumění mezi lidmi dělat dál to, co dosud: snažit se budovat se sousedy komunitní život. „Věříme, že to jde. I tady, v zanedbávaných Sudetech. Pomalu, ale jde,“ říká Aleš Kubica. 

Na kraji Krásné Lípy vlaje v zahradě u domu na žerdi česká vlajka. V domě bydlí manželé, kteří mají jasno: Petr Pavel není dobrý pro tuto zemi ani jejich život. Volili Babiše a jak vysvětlujeJosef Švajc, vlajku si vyvěsili proto, že jsou čeští vlastenci. Manželé se bojí „vojáka“ a jeho „chuti po válce“ a na Babišovi se jim líbilo, že myslí podobně jako oni. „Že tady už nic není české. Všechno se prodalo. Podniky, elektřina, všechno. Přitom jsme tak šikovný národ, zlaté české ručičky,“ říká Josef Švajc. Nechce patřit ani za Západ, ani na Východ, nevěří NATO ani Evropské unii, chce mít svou zem samostatnou. Toho, že by nás samotné pak přejely nepřátelské tanky raz dva, se nebojí, podle něj je to jedno: „Jako nás Západ zradil za Mnichova, zradil by nás znovu. NATO by nám nepomohlo.“ Přesvědčit ho o opaku může nový prezident prý jen stěží: „Už toho vím moc, aby mě někdo mohl přesvědčit,“ říká Josef Švajc.

Rovný pohled

Na volební mapě zčervenal Babišovým úspěchem kromě Ústeckého kraje i kraj Moravskoslezský. Po celé délce Havířova, vystavěného v padesátých a šedesátých letech po sovětském vzoru ve stylu socialistického realismu pro lidi stěhující se za prací do zdejších dolů, se táhne velká třída. Lidé, kteří tu po ní v mrazivém větru spěchají do obchodů nebo domů, říkají podobné věci jako ti na Ústecku: bojí se války, do které je Petr Pavel chce zavléct, proto i ti, co jindy nevolí, teď šli k urnám a hodili lístek Babišovi. Získal jich tu 20 991, což je téměř 60 procent hlasů havířovských voličů. Ti, kteří volili Petra Pavla, často mladší, mluví o svém městě jako o pohodlném místě k životu, kde je z dob výstavby „občanská vybavenost a zeleň“, ale kde „skomírají hodnoty“ a kde ještě v roce 2016 vedl z pozice primátora město komunistický politik. Poslední čtyři roky má Havířov primátora z hnutí ANO. „Já jsem ani toho Babiše moc nechtěla, ale ta válka mě vystrašila a taky jsem si říkala, že třeba bude umět udělat něco s penzemi,“ říká osmdesátiletá paní Anna. Zatím hospodaří i se svým manželem, takže na nájem i jídlo mají peněz dost, ale bojí se doby, až jeden z nich zůstane na všechno sám, že už to pro něj nebude tak jednoduché. Mezi ty, kteří nebudou mít potíže přijmout Petra Pavla jako prezidenta, i když volili Babiše, patří i Tereza Babiszová, která u obchodního domu tlačí kočárek s dítětem, a její maminka Marcela. „Lidi se bojí války, ale nikdo normální přece nemůže uvěřit, že by prezident Pavel odváděl lidi do boje,“ usmívá se Tereza, „a ta Babišova kampaň a co říkal v debatách, to bylo strašné, protiřečil si a lhal. Ale… no, alespoň jsme ho znaly. To byl taky důvod, proč jsme ho volily.“ Voliči Andreje Babiše si z novinových zpráv všimli, že rozpustil svůj marketingový tým, a čekají, zda opravdu složí mandát poslance a stáhne se do pozadí, ale tomu, že by je úplně „opustil“, nevěří. Doufají, že si „jen odpočine a vrátí se“ a příští volby do sněmovny pro ně vyhraje.

Andreje Babiše tu volil i Marcel Frenštátský, který se v Havířově těší všeobecné známosti: vede sportovní klub, v němž vychovává mladé judisty, byl s reprezentací na olympiádě v Tokiu a jezdí na světové turnaje, teď’ se právě balí na grandslam v Paříži. K ANO ho přivedl nesouhlas s tím, jak město vedené ČSSD a KSČM rozděluje peníze do sportu. „Já nejsem vůbec vystrašený z války a z toho, že vyhrál generál, i když vnímám, že mnoho lidí ano,“ říká. „Je to asi tím, že o válce se pořád mluví, mamince už jsem zakázal se dívat na zprávy v televizi.“ Byl by rád, jak říká, kdyby se naplnila slova z projevu Petra Pavla po zvolení prezidentem – že se země zklidní a lidé více spojí, že napětí vyvolané volbami poleví. „Ten projev se mi líbil. A jestli mu věřím? Ještě si s hodnocením počkám,“ říká. On sám se rozhodl, že pro zmírnění napětí udělá to, že na nového prezidenta bude hledět bez předsudků. „Nebudu na něj koukat křivýma očima, jako se to dělá, když někoho dopředu neberete. Dám tomu šanci, budu ho hodnotit spravedlivě,“ vysvětluje Frenštátský svůj plán. 

Před kulturním domem na dlouhé ulici si dává předsevzetí i osmasedmdesátiletý pan Karel. Že už nikdy neřekne vnukovi, že je „blbec, co ví hovno“, a že se s ním udobří. Vnuk žije se ženou v Ostravě a pohádali se spolu kvůli prezidentským volbám: vnuk se zlobil na dědu, že volí někoho tak prolhaného, jako je Babiš, a děda na vnuka, že volí „toho zrádného Pavla“. „Přestali jsme spolu mluvit, oba máme tvrdou hlavu. Ale rozhodl jsem se, že mu zase zavolám a pozvu je,“ říká pan Karel. „Je mi smutno. A za to ani Babiš nestojí.“