Ukrajina v temné hodině

Ve chvíli, kdy většinu z nás čeká jedna z nejhezčích částí roku, zažívá Ukrajina možná tu nejtěžší. Na východě zuří tvrdé boje, pokračuje ostřelování civilních objektů i kyberútoky na infrastrukturu, Viktor Orbán v EU plní Putinovy instrukce a ve Spojených státech vázne schvalování vojenské pomoci.

Všude kolem vidíme a slyšíme sílící projevy únavy a váhání, jestli vůbec stojí za to dál Ukrajinu podporovat. Je naprosto logické, že takové myšlenky proběhnou našimi mozkovými závity, ale bylo by naopak nelogické jim podlehnout. Ukrajinci čelí zlu, Adolfu Hitlerovi naší doby – Vladimiru Putinovi. Dokud bojují, máme jim pomáhat, jak jen to jde. Nic se nezměnilo na argumentu, který nad námi visí od začátku války: když padne Ukrajina, Moskva upře zrak na nás. V ruských médiích tyto teze nyní zaznívají s novou intenzitou.

Proto neopouštějme Ukrajinu, a naopak ji podporujme v této nejtemnější hodině. Vzpomeňme tu slavný projev Winstona Churchilla z roku 1940. Zejména závěr vybraného citátu je pro nás aktuální.

„Ptáte se, co je náš cíl? Mohu odpovědět jediným slovem: Je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství navzdory veškeré hrůze, vítězství, jakkoli dlouhá a těžká cesta k němu může vést; protože bez vítězství nepřežijeme. To si musíme uvědomit; nepřežije britské impérium; nepřežije to vše, co britská říše symbolizovala, nepřežijí potřeby a podněty naší doby, která nutí lidstvo, aby se hnulo kupředu, k svému cíli. Ale já se ujmu svého úkolu s optimismem a nadějí. Jsem si jist, že lidstvo nestrpí, aby naše věc neuspěla. V tento čas se cítím oprávněn požadovat pomoc všech a říkám: ‚Pak tedy přijďte, a postupujme společnými silami.‘“

Protože toto je poslední dvojčíslo letošního roku, rád bych vám závěrem poděkoval. Letos, kdy jsme se osamostatnili, si vaší podpory vážíme dvojnásob. Děkujeme.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení, krásné Vánoce a povedený rok 2024 vám za celou redakci přeje

Erik Tabery
šéfredaktor