V lese ještě leží sníh. Cesty jsou rozmáčené, akorát v létě opravená zpevněná cesta je celkem suchá. Pes vymetá příkop, čenichem jede při zemi, břicho má úplně hnědé od bláta. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší vyjít z lesa. Sníh tu odtává pomaleji, je tu nejspíš větší mokro. Mohla bych to vzít přes louku ke kapličce, a pak po silnici zpátky do vsi. Sebi už je vylítanej dost.
Slyším krkavce. Poslední dobou je slyším často. Dřív tady nebývali. Jinak je les ještě tichý. Je bezvětří a ptáci čekají na jaro. Zavolám na psa a můj hlas zazní v lese cize.
Pojď, vezmeme to tudy.
Stočíme to cestou ven z lesa. Nechodím tudy ráda, je tady paseka po kůrovcové těžbě, uprostřed ní stojí modřín. Ten teď koncem zimy vypadá mrtvě. Sebi se zdržuje u hromady větví, ale za chvíli běží za mnou a po pár krocích jsme venku z lesa. Cesta tady vede loukou a stáčí se ke vsi. Pás sněhu lemuje jen hranu lesa, pak už je louka holá. Sebi strká nos do děr po hraboších a je trochu problém držet tempo vycházky, protože zdržuje. Krajina v předjaří je na procházení ideální. Vše je ještě holé, listnaté stromy, keře. Stařina na louce je nízká, i zšedlé lodyhy kopřiv lehly k zemi. Všechno je trochu smutné, ale naplněné předzvěstí jara, které nakonec vždycky přijde. Absence listí umožňuje nové pohledy. Rozměr krajiny je jiný.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
