Můj mladší bratr

„Za kolik, mladej?“

„Za nejdýl, pane.“

V duchu vidím dvě postavy v polní uniformě. Jedna salutuje, druhá se ležérně opírá o plechový vrata garáží, ruce v kapsách, v puse cigaretu. Všude kolem beton a šeď. Na nebi děsně velká, bílá oblaka.

„Tak musíš odpovědět vždycky, když se tě tvůj starej, tvůj mazák, chápeš, zeptá. Aby bylo jasný, že seš v prdeli a vypadneš vocaď, až když von bude dávno v civilu. Von je totiž suprák a má to za pár.“