Před Vánocemi si můžeme dovolit trochu sentimentality. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková založila novou tradici cen, které byly pod její záštitou letos poprvé uděleny a které jsou určeny lidem, kteří se „zasloužili o obranu, prosazování a podporu lidských práv“. Zní to vznešeně, ale v reálu jde o lidi, kteří zkrátka pomáhají jiným lidem, a mimo jiné tam, kde to podle názoru většinové společnosti není příliš potřeba: Romům, bezdomovcům, lidem drogově závislým nebo samoživitelkám.
Češi a Češky umějí být mimořádně štědří a jsou navíc stále štědřejší, ale zároveň z průzkumů i praxe víme, jak je napříč populací rozšířený pocit, že pomoženo má být zejména těm, kdo se do potíží nedostali vlastní vinou. Tedy těm, kdo si pomoc takzvaně zaslouží.
Toto uvažování mimochodem probleskovalo i o uprchlících před důsledky války, kteří ruskou agresi bezpochyby nezavinili. Přesto občas zazníval názor, že materiální pomoc bohatší Ukrajinci a Ukrajinky nepotřebují, případně že není nutné poskytovat útočiště lidem z oblastí Ukrajiny, kde se přímo neválčí.
Ceny byly rozdány druhé prosincové pondělí a z moderování slavnostního večera jsem si odnesla novou naději, že přes všechny problémy směřuje tato země správným směrem. Odborné porotě se jednak sešlo tolik nominací – více než sto –, že museli jejich přijímání pozastavit a nechat si některé nominované na další ročníky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
