Berlínští Arabové pod dohledem. Reportáž o komunitě, která se vzdálila většinovému Německu

Letošní německý podzim je zachmuřený, zvlášť po 7. říjnu. Ten den na Sonnenallee, hlavní tepně arabského života v Berlíně, propalestinská skupina Samidoun slavila největší masakr Židů od druhé světové války rozdáváním sladkostí. V dalších dnech po útoku teroristického hnutí Hamás na izraelské kibucy neznámý pachatel na desítky berlínských domů obývaných Židy načmáral Davidovy hvězdy. Naposledy takové „značení“ probíhalo za nacistů, kteří nakonec většinu berlínské židovské komunity vyhladili. A teď náhle potomci těch, kteří přežili holocaust, cítili nutnost znovu svou identitu skrýt. Mnozí se báli posílat děti do škol a školek.

Zemí, která si zakládá na vypořádání se s temnou minulostí, to otřáslo. Od té chvíle se mluví a píše o nárůstu protižidovské nenávisti s takovou vervou, že se v hlasování jazykovědců o „slovo roku 2023“ antisemitismus umístil na druhém místě. Více hlasů dostal jen výraz „Krisenmodus“, krizový mód, vystihující dobu, ve které se „nouzové stavy“ staly něčím normálním, každodenním. 

Kancléř Olaf Scholz veřejně a velmi hlasitě prohlásil bezpečnost Izraele za německý národní zájem a veřejná pozornost se stočila na antisemitismus rozšířený mezi přistěhovalci z Blízkého východu. Opoziční lídr Friedrich Merz (CDU) navrhl, aby každý „nový Němec“ před získáním občanství musel podepsat prohlášení, ve kterém uznává existenci státu Izrael. „Kdo to nepodepíše, ten v Německu nemá co pohledávat,“ řekl Merz. Občanství vydávají spolkové země a východní Sasko-Anhaltsko minulý týden Merzův nápad jako první zavedlo do praxe. Prezident Frank-Walter Steinmeier pak v projevu apeloval na spoluobčany palestinského a arabského původu, aby se „nenechali zneužít pomocníky Hamásu“, a vyzval je: „Promluvte sami za sebe a jasně odmítněte teror.“ 

Berlínští Židé se tedy zase bojí. Německé elity jsou v pozoru a po zkušenosti s říjnovým antisemitským výbuchem ve městě zakázaly většinu propalestinských demonstrací. Ale co si o všem vlastně myslí tamní Arabové? Ne hluční radikálové z islamistických spolků, ale nenápadnější a tišší většina, která je ráda, že v Německu našla domov.

Samolepky na Sonnenallee

Yassin Musharbash už prezidentu Steinmeierovi svůj názor napsal. „Pane, prezidente, jsem naštvaný a raněný,“ zněla první slova odpovědi, kterou otiskl jeho zaměstnavatel, týdeník Die Zeit. Požadavek, aby se coby Němec s arabskými kořeny od Hamásu distancoval, podle něj sugeruje, že má s islamisty cosi společného. Že je vůči jejich ideologii nějakým způsobem náchylný, náchylnější než jiní Němci. On, který se v Německu před skoro padesáti lety narodil, miluje svobodu umění, má židovské přátele, pije alkohol, pochází z křesťanské rodiny a jako investigativní novinář léta rozkrývá radikálně islamistické podhoubí.  

„Nemohu si vzpomenout, že by nás prezident kdy dříve přímo oslovil, a při této premiéře mi hlava státu hned dá domácí úkol, a sice abych se nestal nástrojem teroristů a vrahů. To myslí opravdu vážně?“ napsal Musharbash. Steinmeier podle něj mluvil způsobem, který z lidí s arabským a palestinským původem paušálně vytváří rizikovou skupinu. Musharbashe to rozhořčilo, protože vnímá rostoucí štěpení ve společnosti, které nešikovná politická rétorika dál zvětšuje. „Moji židovští kamarádi opravdu mají strach. Jsem ten poslední, kdo by říkal, že antisemitismus není problém,“ říká uznávaný reportér. „Ale jde mi o způsob, jakým to děláme.“ 

Týden před naším rozhovorem se v proslulé Sonnenallee v berlínské čtvrti Neukölln jen tak procházel. Díval se na arabsky psaná graffiti a poslouchal, o čem si lidé na ulici a v kavárnách a restauracích v arabštině povídají. „Zaujalo mě množství samolepek s radou pro případ zatčení na demonstraci: máte právo mlčet a na uvedené telefonní číslo se můžete obrátit pro právní pomoc,“ pozoroval novinář. „Odráží to stihomam, nedůvěru, že na ně německý stát může ušít nějakou boudu.“

Kancléř Olaf Scholz v říjnu oznámil, že chce z Německa deportovat více uprchlíků, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty. Reagoval tím na vzestup protipřistěhovalecké Alternativy pro Německo, která se po volbách letos v říjnu stala druhou, respektive třetí nejsilnější stranou v zemských parlamentech Hesenska a Bavorska. V šuškandě arabské komunity v Neuköllnu tyto plány padly do souvislosti s postojem k válce v Gaze. Začaly se šířit fámy, že stát může místní Palestince, kteří často po desítkách let života v Berlíně nemají německé občanství, vyhodit ze země. Mnohé arabské matky se bály návštěvy sociálky v případě, že se jejich děti budou ve škole projevovat otevřeně propalestinsky. „O žádných sankcích nevím. Rodiče doma často hlídali, jestli si děti do školy nějaké palestinské symboly neberou,“ říká jedna ze zdejších obyvatelek.