Pavel Blažek vymyslel způsob, jak se zbavit nejvyššího státního zástupce 

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž má na zdi ve své brněnské kanceláři pověšený kreslený vtip. Stojí na něm on sám, za zády má bývalého premiéra Andreje Babiše a jeho šéfku rezortu spravedlnosti Marii Benešovou. „Byl jsem jmenován po nátlaku ministryně,“ říká Stříž do nastaveného novinářského mikrofonu. Karikatura odkazuje k faktu, že Benešová, která měla pověst političky, jež se s věcmi rozhodně nepáře, kdysi donutila odejít jeho předchůdce Pavla Zemana. A stejně „natvrdo“ na jeho místo protlačila Stříže. Podle informací Respektu se aktuálně blíží i Střížův – opět nedobrovolný – konec.

Benešová už dávno není v úřadu a otěže spravedlnosti drží v rukou brněnský advokát Pavel Blažek, pro nějž Stříž nikdy nebyl favoritem pro jednu z nejdůležitějších bezpečnostních funkcí v zemi. Blažek si už delší dobu láme hlavu s tím, jak co nejelegantněji přivodit Střížův pád, a rozhodně nestojí o to, aby to vypadalo stejně jako u Benešové se Zemanem. Vše nasvědčuje tomu, že právě teď na něco přišel. 

Žerty a soudkyně Contiová

Na post nejvyššího státního zástupce byl Stříž jmenován v polovině předloňského července a vzbudilo to pořádnou bouři. Hlavně v opozičních řadách. „Nejvyšším státním zástupcem se stane bývalý komunistický prokurátor Igor Stříž, který posílal do vězení za to, že někdo nechtěl sloužit socialistické vlasti. A rozhodla o tom vláda trestně stíhaného premiéra, na jehož kauzu může mít státní zástupce vliv. Po volbách ho odvoláme,“ rozčilovala se šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. 

V kritice nebyla osamocená. „Hanebná personální politika vlády Andreje Babiše a Jana Hamáčka. Vojenských prokurátorů se báli i komunisté a lampasáci. Jeden z nich se dnes, 32 let po listopadu 1989, stal nejvyšším státním zástupcem. Po volbách ho odvoláme,“ sliboval šéf tehdy opozičních poslanců ODS Zbyněk Stanjura.

Ústředním bodem kritiky vůči Střížovi bylo právě to, že se v čele žalobců, kteří dohlížejí nad zákonností v zemi, ocitl člověk, který se aktivně zapletl s komunistickým bezprávím. Stříž se hájil, že jako komunistický prokurátor nikdy neudělal nic, za co by se musel stydět. Výpady politiků označil za nešťastné a představil je jako útok na nezávislost celé soustavy státního zastupitelství. Pavel Blažek, i když mohl, se tehdy nijak neprojevil a zaujal opatrné stanovisko: řekl, že v zemi bují „společensky závažnější problémy“. 

Za půl roku byla na světě nová vláda, Pekarová Adamová se stala šéfkou vládních poslanců, Stanjura ministrem financí a Blažek ministrem spravedlnosti. Jeho opatrnost přetrvávala: Blažek a Stříž své vztahy vždy označovali slovem „korektní“, oba si tykají a až na jeden moment (Blažek v létě zrušil Střížovi na poslední chvíli schůzku, protože ho dopálilo, že nejvyšší státní zástupce Seznam Zprávám řekl, že ministrem neoblíbené Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pracuje dobře) vše navenek působí skoro idylicky. 

Platí zároveň, že Blažek měl vždy o obsazení místa nejvyššího státního zástupce jiné představy. Před svými lidmi se nikdy netajil tím, že by zde chtěl mít vrchní státní zástupkyni v Praze Lenku Bradáčovou. Oba se znají již od roku 2012, kdy ji Blažek prosadil do vedení pražských žalobců, lidsky si rozumějí, ministr jí důvěřuje a žertuje o ní jako o „soudkyni Contiové“, neohrožené italské hrdince boje s mafií z oblíbeného osmdesátkového seriálu Chobotnice. Cesta, jak dostat Bradáčovou až na úplný kariérní vrchol, byla dlouho neprůchodná. Nedávno se ale nenápadně otevřela přes nový zákon o státním zastupitelství.