Prostor pro české sebevědomí (a mindráky)
Je čas podpořit dvě změny, které se týkají našeho složitého vztahu k Evropské unii
Existují dva velmi dobré důvody, proč by měla Česká republika bez velkých průtahů změnit svůj vztah k aktuálnímu dění v Evropské unii. V první řadě by měla reagovat na svou zkušenost s vysokou inflací, která zacloumala se zdejší životní úrovní a vzala útokem úspory v bankách. Teď už sice pomalu klesá, ovšem doba zůstává nejistá. A nadále ignorovat, že vedle nás funguje volně přístupný prostor, který dokáže ekonomické nejistotě a výkyvům výrazně lépe odolávat, přestává být obhajitelné.
Druhá věc je více na pořadu dne, protože se týká bezpečnosti – té české a také naší odpovědnosti za tu společnou evropskou. Konkrétně jde o to, že EU si během války na Ukrajině potvrdila, že nutně potřebuje změnit způsob svého rozhodování tak, aby jej v čase ohrožení nemohli blokovat nevyzpytatelní politici typu Viktora Orbána. Náš stát má teď možnost k této potřebné změně přispět a měl by to udělat.
Vyvolat hlasování
Odpor k přijetí eura tady vznikl záměrnou a promyšlenou politikou a teď spolehlivě blokuje jakékoli snahy směrem ke společné měně. Po zkušenosti posledních let, k nimž nadále patří i nejhorší ekonomické výsledky, jež náš stát v rámci EU vykazuje, je ale třeba přestat šermovat dojmy či politickými konstrukty dávno zmizelých politických veličin a začít se bavit se vší odpovědností jako země v problémech, kterou jsme.
Evidentně to chápou i mnozí politici: když minulý týden ministerstvo financí vedené ODS oznámilo, že republika díky úsporám příští rok splní maastrichtská kritéria pro členství v eurozóně, členství v tomto elitním klubu ale přesto nedoporučuje, vyvolalo to uvnitř vlády nebývale podrážděnou reakci. Ministři a ministryně TOP 09, STAN, lidovců a Pirátů se nezakrytě k přijetí eura přihlásili a začalo se mluvit o tom, že by Česko mělo učinit první kroky k přijetí evropské měny.
Samozřejmě nemá smysl lakovat věci narůžovo. V praxi není a nebude nijak jednoduché jakoukoli vstřícnost přetavit v účinnou politiku, protože odpor netrvá jen v ODS, ale i v opozičním ANO, které odmítavý postoj k euru minimálně do parlamentních voleb nezmění. Na druhou stranu přijetí eura jako takové není na pořadu dne. Zatím jde o to učinit první kroky v podobě vstupu do přechodného mechanismu ERM II, kde dojde k určité fixaci kurzu koruny na euro tak, aby země dostala možnost se na přijetí společné měny připravit. Ovšem třeba dánská koruna funguje v režimu ERM II už od roku 1999, a Dánsko přesto není v eurozóně. Pokud se ale bude cítit mimo eurozónu v ohrožení a rozhodne se změnit názor, má možnost poměrně rychle pod střechu eurozóny vstoupit. Česko se však téhle možnosti trestuhodně vzdává.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu