Když v roce 2017 vydala Academia ve výtečné edici Paměť knihu Heleny Frischerové Dny mého života s podtitulem Vzpomínky na Gulag, obsáhlý doslov o autorce napsala rusistka Alena Machoninová. V tu dobu si už několik let pro sebe rekonstruovala osud této ženy. Nyní, po téměř deseti letech sbírání materiálů o ženě, která se stala předobrazem Ri, hlavní ženské postavy románu Jiřího Weila Moskva-hranice, Machoninová v knize Hella sděluje, k čemu došla. Nepodala však ani tak zprávu o investigaci, nýbrž o existenci, a především své vlastní.
Život po smrti
Machoninová (1980) otevírá Hellu vzpomínkou na to, kdy a za jakých okolností se jí dostal do rukou Weilův román a nakolik v něm popisy Moskvy souznějí s jejím vnímáním této metropole, v níž žila řadu let (loni, po vypuknutí války proti Ukrajině, autorka spolu s manželem Rusko opustila). Po několika desítkách stran pak pisatelka pozornost primárně napře na osobnost Heleny Frischerové (1906–1984) zvané Hella.
Pocházela z Prostějova, ve třicátých letech spolu s manželem odcestovala do Moskvy, technik Abraham Frischer využil možnosti pracovat na stavbě tamějšího metra. Oba byli židovského původu a komunistického přesvědčení. A oba byli v roce 1937 z politických důvodů zatčeni. Helena vyfasovala desetiletý pobyt v lágrech, Abraham trest smrti – rozsudek byl vykonán v lednu 1938, což se vdova dozvěděla až po bezmála dvaceti letech.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
