Nepodrážet látce nohy

Za okny zaparkovaného auta už je dávno tma. Kdyby nebyla, bylo by vidět krajinu u vesnice Úterý v Plzeňském kraji. Režisér Damián Vondrášek se dívá trochu z nadhledu do displeje a rozhovor vedený přes Zoom působí trochu jako scéna z amerického hororu Záhada Blair Witch. Vondrášek ale ve vsi asi čtyřicet minut od Plzně natáčí jiný žánr – thriller pro televizi Nova. Seriál Král Šumavy: Fantom temného kraje sleduje osudy šumavského převaděče Josefa Hasila, který si ve druhé sérii odpykává devět let v komunistickém lágru a řeší vztah se svou milou Marií, kolem které se točí jiní nápadníci. Natáčení je téměř u konce, zbývá šest dní.

Dvaatřicetiletého Vondráška ke spolupráci oslovil režisér první řady David Ondříček, který chtěl pokračování jen produkovat. Pro začínajícího tvůrce, o němž jeho zavedení kolegové mluví jako o jednom z nejvýraznějších tuzemských talentů, je to v krátké době už druhý seriál. Pro Českou televizi točil loni Pět let – a právě seriál o citlivém tématu obvinění ze znásilnění, který se líbil Ondříčkovi, vedl ke Králi Šumavy. Proč Vondrášek kývl na nabídku točit sedmdesát let starou látku z totality, která pro jeho generaci může působit už spíš jako pravěk? „Snažím se projekty nevybírat jen pragmaticky, ale podle toho, jak ve mně rezonují,“ vysvětluje. „Mohl jsem se tu oklikou vrátit k tématu, co s lidmi a vztahy dělá emigrace a oddělení železnou oponou, které mě kvůli historii mojí rodiny zajímá.“

Zatím neúspěšně ho ostatně zkoušel vyvinout do svého celovečerního debutu s názvem Opona. A téma hranic, doslovných i metaforických, sledoval už ve svých studentských filmech na FAMU, kde letos dostudoval režii. Za absolventské Rituály o přijetí a nepřijetí v chlapecké partě získal Českého lva za rok 2022. Vězení (2016) sledovalo muže, který zvažuje, zda nastoupit jako vychovatel do nápravného zařízení. Prochází s ním věznicí a konfrontuje ho se systémem jasně oddělených světů a plíživou otázkou, jestli na to psychicky bude stačit a jak ho taková zkušenost promění.

Následující Hranice (2020) pak měla téma přímo v názvu. Znovu na sevřené ploše, tentokrát jedné noci, sleduje velitele celní správy a jeho tým na česko-slovenské hranici, kterou se pokusí ilegálně přejít syrští uprchlíci. Situace staví muže před dilema mezi povinností a empatií. Vondráškovy snímky jsou civilní, až tlumené, realistické a sociálně kritické. Pečlivě pracuje s napětím, které odráží dynamiku mezi postavami spíš v zámlkách. Etické volby řešil i v dalším plánovaném celovečerním projektu Otcovrah. Vycházel z kauzy mladíka, který ubodal otce, když bránil matku. I tuhle látku ale odložil. „Sám vývoj je náročný. Mám tendenci zpochybňovat, co dělám, a často se stane, že se po cestě kvůli téhle kritičnosti jakoby ztratím,“ říká.