Lidé se bojí lásku rozpitvávat, aby neztratila kouzlo

Kniha Srdcovka Štěpánky Jislové získala cenu za nejlepší komiskovou knihu roku. Připomínáme náš loňský rozhovor.

Vaše kniha začíná jako příběh o dospívání, o hledání identity a lásky, ale postupně se přidávají těžší témata jako traumata ze vztahů v rodině, osamělost či neschopnost navazovat vztahy. Ve výsledku jsem měl jako čtenář pocit, že vám kniha sloužila jako jakási terapie.

Nezačínala jsem takhle, ale pracovala jsem na ní tři roky a postupně se mi dost měnila pod rukama. S tím, jak jsem svoje zážitky převedla na papír, rozkouskovala život na části a dala na ně nálepky, najednou jsem mnohem jasněji rozpoznávala různé akce a reakce – začala jsem vidět vzorce chování. Viděla jsem, co mě napříč lety ovlivnilo, a v tu chvíli se z toho vlastně stala terapie. Že jsem měla kontrolu nad příběhem a nad tím, jak bude vyprávěný, na mě ve výsledku mělo velký léčebný účinek. Z nejasných zamlžených událostí se najednou staly reálné, přesně popsané a analyzované okamžiky, které je pak snazší vnitřně zpracovat.