Kterou dětskou ilustrovanou knihu máte nejraději? A proč?

Pohádky Miloše Macourka s ilustracemi Václava Sivka. Na obálce velryba, Mexičan v sombreru a sněhulák. A taky hrnek a hlava v krabici. Uvnitř hroch, který se bojí očkování. Nebo holčička, co se jí nic nelíbí, a tak všechno (včetně maminky) vygumuje a znovu nakreslí. Ty její šaty s pávy, housaty a jeleny bych chtěla ještě teď! Stejně jako tu gumu, kterou se dá cokoli vygumovat.

Neměli jsme televizi, tak nám rodiče před spaním četli. To se všichni uvelebili v posteli, svítila jen malá lampička a pokoj se proměnil v oázu snění a představivosti. Proto mám k dětským knihám hluboký vztah a respekt k jejich tvorbě. Nejvíce mě ovlivnily hravé obrazové pohádky Daisy Mrázkové a melancholické muminí příběhy Tove Jansson. Mají společné to, jak neoddělitelně je obraz spjatý s textem. Jedno bez druhého by nemohlo být. Leží tu přede mnou Můj medvěd Flóra a Čarovná zima a nemohu se rozhodnout, jaká je ta nejoblíbenější. Obě knihy mají společné téma péče, lásky, opuštění a nalézání. Jsou trochu teskné, ale o to silnější.

V útlém dětství Kuli kuli ťap (Albatros, 1983), tu jsem měla dlouho pod polštářem, Písnička pro sklíčka (Kruh, 1971) a leporela jako Kuřátko a obilí. Birlibán po tatínkovi (ilustrace Václav Sivko, SNDK 1959), to byl Harry Potter mých a mé sestry školkových a raně školních let. Svou velkou lásku Pejska a kočičku Josefa Čapka mám vytetované na předloktí. Vrylo se mi toho pod kůži víc, co mi časem půjde na kůži, třeba Lada. Cokoli ilustrované Trnkou potřebuji vlastnit. Mám výhodu, že své vnitřní dítě můžu krmit stálým přísunem dětských knih a obhájit si to profesními důvody. Nově mi přibyly Bílá zima (ilustrace Jan Kudláček v úpravě Oldřicha Hlavsy), Kočička z kávové pěny Evy Volfové, Kráva Říčanová Terezy Říčanové. Více úlovků asi rozeberu u sebe na Instagramu.

Rukama mi ročně projdou tisíce knih, a tak je těžké vybrat tu nej. Pokud bych brala knihy svého dětství, rozhodně by to byly ikonické Děti z Bullerbynu s obrázky Heleny Zmatlíkové nebo známé obrázky z Malého prince, které jsou dnes téměř všude. Ty nejmilovanější v dospělosti jsou ale díla Daisy Mrázkové – Můj medvěd Flóra, Slon a mravenec nebo Haló, Jácíčku. Jsou to kouzelné knihy, které mi před léty učarovaly – a od té doby jsou stále to nejkrásnější, co jsem viděla. Ze současných knih je to pak například Gerda, příběh velryby od Adriána Macha nebo dětské cestopisné knihy od Miroslava Šaška.